DEN S …

Každý druhý týden přinášíme náhled do světa různých profesí. Tentokrát jsme se rozhodli přiblížit čtenářům jeden den v životě redaktora Novojičínského deníku.

Každé ráno je okolo osmé hodiny v redakci stejný shon. Na webových stránkách regionálního deníku totiž musejí být zveřejněny aktuální zprávy. „Po zapnutí počítače se musí zkontrolovat příchozí pošta, jestli tiskoví mluvčí hasičů nebo policistů nevydali zprávu o závažnější události. Poté se sepíšou statistiky nehod za uplynulý den a také zásahy hasičů, zdali někde hořelo a podobně,“ popsala prvních několik minut v práci redaktorka Věra Růčková.

Po deváté hodině následuje pracovní porada, na níž jsou předneseny náměty ke článkům do dalšího vydání. „Řeší se tři základní články, a to hlavní článek na první na třetí stranu, a článek na spodní část strany. Například ve středu vyjel šéfredaktor do Šenova u Nového Jičína, kde pokládali základy nového mostu. Já jsem dávala dohromady rozhovor s moravským bratrem z Liberce a kolegyně Jana Hromočuková zase článek o rekonstrukcích na školách,“ dodala Růčková s tím, že se články během dne mohou měnit. „Může se stát, že někde vyhoří dům nebo tiskový mluvčí novojičínské radnice vydá opravdu důležitou zprávu, která by neměla čekat do dalšího dne.“ Z toho vyplývá, že i přes jasně stanovený program z rána může být za pár minut všechno úplně jinak.

Zatímco šéfredaktor Ivan Pavelek psal takzvaný otvírák na jedničku, Věra přepisovala rozhovor s Václavem Havelkou, členem Jednoty bratrské v Jihlavě, který se v pondělí pustil na pouť do Herrnhutu. „Nejtěžší na článku je, napsat jej čtivě, poutavě, tedy tak, aby si jej lidé přečetli, i když to přímo není jejich šálek kávy,“ prohodila mezi psaním. Paradoxně zaberou nejvíce času ty nejkratší zprávy, kterým se v novinářském slangu říká kraťasy. Sehnat jich hned několik každý den v týdnu bývá občas skutečný oříšek.

Často se musí vyjíždět „do terénu“. Pro pět redaktorů je k dispozici jedno firemní vozidlo Škoda Fabia, takže pokud se v jednom termínu sejde více akcí, musejí si místní redaktoři poradit, jak nelépe umí, přes vlastní automobil, autobus, vlak až po známého, který jede kolem.

Redaktorská práce není jen o psaní. Všechny materiály se musejí ve speciálním programu „nalít“ na stranu tak, aby byly zarovnané, nekryly se a aby lahodily oku. Většinou tato práce zabere okolo půl hodiny, ale může i déle. Poté se připravená strana vytiskne a nechá se opravit fundované korektorce. Po opravě putuje strana opět k novinářům, kteří ji v programu opraví a odešlou do tisku. V běžný pracovní den se tato činnost pohybuje okolo 15. až 16. hodiny. Pokud se do té doby nestane žádná zásadní událost, mohou se redaktoři rozejít, většinou do svých domovů, často však na kulturní a sportovní akce, které se uskuteční v odpoledních hodinách. Novinář si proto často bere práci domů a nikdy nenechává diktafon za dveřmi kanceláře.