Ti, co okupaci tehdejšího Československa „spřátelenými armádami" zažili, nezapomenou, ti, co ji nezažili, měli by o ní aspoň vědět. Poznamenala život lidí v tomto státě na minimálně dvacet let. „Svědci těch událostí mají své zážitky z onoho rána, kdy se městem valila ocelová válečná technika sovětských bratří. Naděje spojené se jmény Dubčeka, Svobody a dalších přežívaly mezi optimisty ještě několik měsíců," vzpomínal před několika lety na okupaci Nového Jičína sovětskou armádou první novojičínský „polistopadový" poslanec, Alois Válek.

„Bylo to, jako by vám umřel někdo blízký. V té době bylo všechno uvolněné a najednou všechno na dlouhou dobu opět zamrzlo," vzpomínal kdysi na okupační chvíle oderský podnikatel Zdeněk Mateiciuc. Jako každý mladý člověk tehdejší situaci silně prožíval, a tak i on načmáral na fasádu nebo na auto nápis Rusové, jděte domů, za což byl později potrestán ztrátou zaměstnání. „Dělal jsem pak třeba čtyři roky elektrikáře," poznamenal Zdeněk Mateiciuc.

Valentin Grych vzpomínal před několika lety v Domově Odry na to, jak zažil první den okupace přímo v Praze. Přijeli tam od Litvínova a dostali se pouze po Václavské náměstí. „Dál už to nešlo. Anebo se ten řidič bál. To nevím. Vylezli jsme z autobusu byl tam velký chaos, občas se ozývala střelba a lidi nadávali. Asi pět metrů ode mě stál Zátopek a křičel na ně. Vojáci přiběhli, začali na nás mířit a on začal křičet: Vy ku… bolševické! Jestli tomu rozuměli, to nevím," pokračoval Valentin Grych a dodal, že na místě někteří tleskali a napomínali i Zátopka. „Dávali najevo, že s ním nesouhlasí. Asi to byli estébáci a konfidenti," řekl Valentin Grych.

Již 22. srpna vyšlo mimořádné vydání Rozkvětu, tehdejších okresních novin Novojičínska, které mělo na úvodní straně titulky: „Protestujeme!", „Nikdy nezradíme", „Jděte domů" či „Odmítáme spolupráci s okupanty i kolaboranty".

Střelba do bezbranných českých lidí, jež chtěli jen trochu svobodněji dýchat, a tudíž protestovali proti vstupu vojsk, a hrozba dalšího krveprolití utnula veškeré naděje. Nastala éra normalizace a kolaborace, spojená se zavíráním odpůrců normalizačního režimu. Sovětská vojska začala naši zemi opouštět až v roce 1990.