Čím se Bílý kruh bezpečí zabývá? Můžete jej čtenářům nějak blíže představit?

Bílý kruh obecně je sdružení, které se zabývá pomocí obětem všech trestných činů, pozůstalým a svědkům. Má několik registrovaných služeb v rámci jednotlivých poboček Bílého kruhu bezpečí, které jsou ve větších městech. Věnujeme se poradenství pro oběti všech trestných činů. Jednou ze služeb Bílého kruhu bezpečí je intervenční centrum, které se specializuje na osoby ohrožené domácím násilím. Poboček je po celé republice více, takže spolu spolupracujeme.

Jak to všechno funguje? Policie násilníka vykáže, ale co se děje potom?

Vznikli jsme v roce 2007 společně s institutem vykázání, kdy může policie vykázat násilnou osobu na deset dnů ze společného obydlí. A my jsme následná pomoc. To znamená, že policie nám během 24 hodin zašle úřední záznam o vykázání násilné osoby a my musíme do 48 hodin kontaktovat ohroženou osobu v jejím bydlišti a nabídnout jí pomoc.

Může odmítnout, to samozřejmě respektujeme, protože to není její povinnost, anebo pomoc přijme. Často ale do naší poradny přijde ohrožená osoba sama od sebe. Fungujeme jako poradenství, nejsme ani právníci, ani psychologové. Je to o psychosociální podpoře, protože mnohdy jsme první institucí, kam se ohrožení obrátí, kde se vypláčou, řeknou, co všechno zažili, potřebují se z toho dostat. Řekneme jim, na koho se můžou obrátit. Člověk pak odchází s tím, že jeho problém má řešení, a že když učiní kroky, které mu doporučíme, tak se jeho situace může vyřešit. Vždycky vycházíme z toho, co on chce.

Mnozí mají strach udělat ten první krok a něco začít řešit…

Buď jsou rozhodnuti, že to chtějí řešit, nebo to řešit nechtějí. Mnoho ohrožených osob vidí šílené problémy v čemkoliv. Ale problémy jdou řešit, mají řešení. Vždycky je to individuální pro toho daného člověka, jeho situaci a podmínky. Důležitý je bezpečnostní plán. Uvedu příklad. Když je násilník vykázán, pořád ta osoba může být ohrožena, protože vykázaný může být nějaký magor, který to nebude respektovat nějaká policie mu nebude diktovat, že se nesmí vrátit domů.

Uplyne deset dní… Co se dá dělat potom?

Agresor může být vykázán opakovaně. Ale někdy přijde paní a řekne: „Já ho miluju, chci se vrátit," a my to musíme respektovat… Často pomáháme s tím, že na vykázání lze navázat návrhem na předběžné opatření, kdy jde agresorovi prodloužit vykázání o dalších třicet dnů. Případně lze v té lhůtě podat i návrh na prodloužení schváleného předběžného opatření na dobu až jednoho roku. To se vztahuje třeba k případům, které už běží u soudu rozvod, svěření dětí do péče. Takže ochrana je možná až na dobu jednoho roku, ale musí být splněny určité podmínky třeba že vykázaný maří rozhodnutí.

Chodí si ohrožení pro radu i sami od sebe?

Stává se to, že přijdou sami, bez toho, aby u nich zasahovala policie. Přijdou se většinou zeptat, ujistit se, jestli to, co se jim doma děje, je domácí násilí, a jaké mají možnosti. Mohou přijít i anonymně, což si myslím, že je pro některé lidi velmi důležité, protože mají strach a stydí se. My jsme mnohdy první, na koho se obrátí. Občas třeba říkají, že zajdou napřed raději k nám, než na policii. Někdy se stává, že se pak rok neozvou, ale aspoň získají nějaké informace o tom, že jejich problém má řešení. A za rok, dva se vrátí, s tím, že tady kdysi byli, ale rozhodli se až dneska.

Není to tak, že paní bude sedět doma a my jí budeme všechno vyřizovat. Je důležité, aby se postavila na vlastní nohy, což je pro ni velmi těžké, protože x let jí někdo říkal, co má dělat. Ale během pár dnů zjistí, že je schopna zajít na úřad a vyřídit si, co potřebuje. I jí samotné to pomůže a aspoň trošku se jí navrátí sebevědomí.

Existuje nějaká statistika vykázání? Přibývá případů domácího násilí?

Můžeme sledovat jen počty vykázání. Jestli přibývá domácího násilí, nevíme, protože nevíme, kolik toho ve skutečnosti je. Počet vykázání přibývá, ale mění se počty vykázaných v jednotlivých krajích (97 vykázání za rok 2012 v Moravskoslezském kraji). Přibývá ale i týrání seniorů. To je teď ústřední téma. Ne že by to předtím nebylo. Bylo, ale skryto. U nich je ta pomoc velmi složitá a těžká, protože kromě toho, co zažívají běžně ohrožené osoby (stydí se za to, že se nechaly týrat, mlátit, myslí si, že za to můžou oni sami, mají strach z toho, co bude, protože jim vyhrožují), mají senioři navíc zdravotní problémy a taky obrovský strach z opuštění a samoty. Radši budou s násilnou osobou, než aby zůstali sami. Jednat proti vlastnímu synovi nebo dceři je pro ně těžké.

Častým svědkem domácího násilí jsou i děti. Jak se postupuje v takovém případě?

Mnoho ohrožených i násilných osob v tom vyrůstá, takže je to pro ně normální. Rodí se další a další generace ohrožených i násilných osob. Policie vždy zjišťuje, jestli jsou v té rodině nezletilé děti, a pokud ano, tak jsou automaticky považovány za ohrožené, což je výborné, protože se na ně vztahuje ochrana. Často bývají zdrojem manipulací otce, nevědí, co se děje, jsou z toho zmatené. Nemají jistotu a bezpečí. Někdy se stává, že se paradoxně přiklánějí na stranu násilníka, protože tam jsou ta pravidla jasná, protože když budu hodná, tatínek nebude křičet a bude to v pohodě. Kdežto maminka je sice hodná, ale pláče a volá o pomoc, ale druhý den ráno vstaneme a maminka kolem tatínka skáče a je to v pohodě. Starší děti už do incidentů vstupují a snaží se matku bránit.

Nejvyšší počet vykázaných je každoročně v rámci kraje v Ostravě, pak je Frýdek-Místek, Karviná, Bruntál a Opava s Novým Jičínem.