Soužití mladých se starými. Tak by se dala s nadsázkou nazvat půda suchdolského kostela, který zdobí zářící bílá fasáda. Střechu totiž drží krovy nejen nové, ale také zcela původní, ze samého počátku sedmnáctého století.

Římskokatolická farnost se v sobotu 24. září rozhodla ukázat výsledek dvouroční práce na generální opravě kostela prostřednictvím dne otevřených dveří. Kolaudaci má stavba již za sebou, a tak zbývalo už jen poděkovat všem, kteří se na rekonstrukci podíleli. Ti zde měli hodně práce, neboť zub času se do stavby pořádně zakousl. Více řekl Ladislav Janura, zdejší kostelník: „Opravila se střecha. Šlo o generální opravu, protože mnoho trámů se muselo vyměnit z důvodu dřevomorky, různých plísní a červotočů. Vyměnila se krytina, dalo se také nové plechování, venkovní omítky. Souběžně s touto akcí se dělala ještě statika, protože by bylo neekonomické rozbíjet potom novou omítku a dělat statiku,“ sdělil Deníku.

Výjimečně bylo v soboru možné nahlédnout do jindy nepřístupných zákoutí kostela. Kdo zvládl krkolomnou cestu do věže, odměnou mu byl prosluněný zářijový výhled na Suchdol nad Odrou i široké okolí, včetně Beskyd. O něco níže v podkroví vyprávěl Ladislav Janura s baterkou v ruce zájemcům o nedávných opravách a názorně ukazoval, co všechno se podařilo dát do kupy. „Práce trvaly zhruba dva roky a probíhaly za provozu,“ řekl kastelán mezi řečí. Na tuto etapu oprav, včetně statiky, padlo pět milionů korun. Značná část šla z evropských fondů v rámci Regionálního operačního programu, pomohl také městys, ale spoustu peněz darovali i drobní dárci. „Byla tady kasa. Ale bylo to i tak, že i lidé, co nechodí do kostela, řekli, že suchdolský kostel patří k nim, tak donesli peníze,“ zavzpomínal Janura.

Není překvapením, že se při pracích našli i předměty, které předci v kostelech ukrývali jako odkazy budoucím generacím. Tentokrát šlo například o listiny z konce devatenáctého století, jejichž kopie byly v kostele k nahlédnutí, a našly se i růžence, medailonky či obyčejné sirky. Jedním z návštěvníků dne otevřených dveří byl i místní občan Karel Kukol a byl zvědavý, co se zde podařilo udělat: „Byl jsem se podívat v kostele. Nejsem sice tesař, tak tomu tak nerozumím a nemůžu to posoudit odborně, ale věřím, že je to dobré a vydrží to. Já do kostela nechodím vůbec, ale dneska jsem se přišel podívat, jak to tam vypadá,“ zmínil.

Již před čtyřmi roky prošla opravou věž suchdolského kostela Nejsvětější Trojice. Její stav byl tak zoufalý, že reálně hrozilo zavření tohoto stánku věřících. „Římsy byly tak narušené, že mohly začít padat,“ upozornil na tehdejší problém kostelník. Nakonec se však ke krajnímu řešení přistoupit nemuselo a dnes má stavba i novou a kvalitní střechu. Na jejím vzniku se podílela celá škála řemeslníků. „Bylo tady hodně profesí, co se do toho pustily, a úplně s plnou zodpovědností můžu říct, že se toho všichni zhostili fantasticky, všichni pracovali k maximálnímu uspokojení,“ ocenil náročné práce Ladislav Janura.

Ne nadarmo se však říká, že je práce jako na kostele. Ani přes generální opravu zde ještě není vše v ideálním stavu. Neméně poctivou práci schopného řemeslníka by potřebovaly také poničené a nefunkční varhany. Bude i v tomto případe suchdolská farnost úspěšná jako u předchozích dvou projektů? Slovy věřících by se dalo říct: Dá-li pán Bůh, tak ano.