„Vůbec nevíme, jaký byl další osud sochy. Je velmi pravděpodobné, že už dávno neexistuje,“ dodal historik Muzea Novojičínska Radek Polách.

S myšlenkou osadit prázdné místo na podstavci si město pohrávalo již delší dobu. S konkrétním návrhem pak přišel umělec a pedagog Základní umělecké školy v Novém Jičíně Jan Zemánek, který městu nabídl sochu poutníka. Vytvořit repliku původní sochy je totiž nemožné. „Neexistuje žádná dokumentace, pouze několik fotografií a ztvárnění původní sochy podle nich by nebylo přesné,“ vysvětlil místostarosta Lossmann. „Podstavec by neměl zůstat prázdný a myslím si, že právě letos, kdy bude Masarykovo náměstí opraveno, nastal správný čas pro návrat sochy,“ uvedl Zemánek.

Zemánek prý nad námětem dlouho přemýšlel a nakonec se rozhodl právě pro motiv poutníka. „Je to symbol výměny generací. Jedna odchází, druhá současně přichází. Samozřejmě nesmí chybět ani klobouk, se kterým je můj rodný Nový Jičín díky místní továrně nerozlučně spjatý,“ vysvětlil umělec.

Socha, vysoká necelé dva metry, by měla být vyrobena ze speciálního cortenového plechu. „Tento materiál má výbornou vlastnost. Zkoroduje, vytvoří oxidační vrstvu na povrchu, která je dále stabilní a nesplachuje se, tudíž není třeba žádných povrchových úprav,“ objasnil vlastnosti materiálu místostarosta Lossmann. Současně dodal, že sochu by umělec Zemánek městu věnoval. „Město by hradilo pouze dopravu, instalaci, materiál a zhotovení, protože sochu by měli pod umělcovým dozorem zhotovovat odborní svářeči a střihači plechu. Vyšlo by nás to zhruba na osmdesát tisíc korun,“ vyčíslil náklady Lossmann.

Návrh sochy Jana Zemánka předalo vedení města odborným komisím a památkářům, kteří se mají k tomuto projektu vyjádřit. Podle slov místostarosty Lossmanna je však realizace sochy na dobré cestě. „Jejich první reakce byly zatím velice kladné. Poté budou o soše jednat radní a konečný verdikt vyřknou zastupitelé,“ dodal místostarosta s tím, že v případě realizace by socha byla odhalena na letošních zářijových Městských slavnostech.