Na zorganizování vzpomínkových akcích spolupracuje novojičínská pobočka Konfederace politických vězňů, poslanec Pavel Hrnčíř a senátor Milan Bureš. Kromě Kopřivnice a Příbora, kde mají pietní akce tohoto charakteru svou tradici, uskuteční se setkání také vNovém Jičíně a premiérově ve Frenštátě pod Radhoštěm.

„Byli bychom rádi, kdyby se počet míst, kde na oběti komunismu lidé vzpomenou, byl vbudoucnu ještě vyšší. Na dobu po druhé světové válce a před rokem 1989 by se nemělo zapomínat,“ upozornil Hrnčíř. Ve Frenštátě se tak pietní akt uskuteční před budovou současné školy na Tyršově ulici, která má pohnutou historii. Za dob totality vní bylo totiž vězení. Také vněm měli umírat lidé, alespoň to říkají staré svazky. „Letos se pouze sejdeme. Naším cílem ale je, aby na budově byla pamětní deska, jako stálá připomínka toho, co se tam dělo,“ upozornil Bureš.

Starosta Frenštátu, Stanislav Hrabovský, by sumístěním desky souhlasil. „Nebyl bych proti, ale samozřejmě by o tom museli rozhodnout zastupitelé města,“ vysvětlil Hrabovský.

Vsoučasné době má Konfederace politických vězňů – pobočka 40 vNovém Jičíně 47 členů. Ztoho je 17 žen a 30 mužů. VNovém Jičíně jich žije 14, vKopřivnici 10, vTiché 2, v Rybí 1, v Závišicích 1, ve Frenštátě pod Radhoštěm 5, v Příboře 3, v Suchdole nad Odrou 2, v Bílovci 1, v Lichnově 1, ve Fulneku 1, v Albrechtičkách 1, v Mořkově 1, v Trnávce 1, ve Valašském Meziříčí 1, ve Veřovicích 1, v Jeseníku nad Odrou 1.

Vzpomínkové akce na uctění památky obětí komunistického režimu ve středu 27. června

město, místo, čas

Kopřivnice, ZŠ Milady Horákové, 10.00

Nový Jičín, budova Městského úřadu na Divadelní ulici, 15.00

Příbor, park naproti ZŠ Jičínská, 18.00

Frenštát pod Radhoštěm, Tyršova ulice, 18.00

Statistika doby

  • 1 200 000 občanů bylo zatčeno, 300 000 odsouzeno
  • bez rozsudku bylo zvláštními komisemi KSČ posláno 70 000 lidí na nucené práce, 118 000 mužů, včetně starších, bylo povoláno na tříletou vojenskou službu kPTP (pomocné technické prapory), více než 8000 lidí bylo ubito, utýráno a umučeno ve věznicích či koncentračních táborech, nebo byli zastřeleni při zatýkání, pokusu o překročení státní hranice, 250 lidí popraveno
  • přes 2000 lidí zmizelo beze stopy, 4000 majetnějších rodin bylo násilně vystěhováno ze svých domovů, které byly vyloupeny a obsazeny komunistickými funkcionáři.
  • v 50. letech 20 století odešlo do emigrace 400 000 občanů, po roce 1968 opustilo republiku 450000 občanů
  • 27. červen se slaví jako Den památky obětí komunistického režimu zdůvodu, že vtento den byla popravena vroce 1950 Milada Horáková

Komunistický režim zavíral a vraždil

NOVOJIČÍNSKO – Ať už se to členům a přívržencům komunistické ideologie líbí či ne, rudý režim vmnoha případech připomínal nacismus. Odpůrce trestal často těmi nejhoršími a nejbrutálnějšími způsoby.

Jedna zobětí, Jindřich Holcman, jenž byl předsedou okresní organizace Konfederace politických vězňů vNovém Jičíně, zmapoval ve své knize Nepokoření osudy asi 150 lidí, na nichž i jejich blízkých se podepsal komunistický režim. Vymyšlené procesy, smyšlené trestné činy, dlouholetá vězení, konfiskace majetku, zbavení občanských práv a jiné tresty, to vše bylo zcela běžné. Pro některé občany bylo setkání skomunistickými nohsledy a slouhy tím posledním vjejich životě. Připomeňme si konkrétně alespoň tyto nejkřiklavější, a vmnohém drastické, osudy, které Jindřich Holcman uchoval ve své knize jako memento.

Rostislav Hatoň zHladkých Životic byl ženatý, rolník, a měl dvě děti. Okresní soud vHranicích jej odsoudil za neplnění Státních dodávek a ohrožení zásobování. Rostislava Hatoně zabili dávkou ze samopalu do hrudníku vojáci 17. srpna 1955, když se jako četař armády pokusil o překročení státní hranice. Bylo mu 21 let.

Vlastimil Janíček ze Štramberku byl svobodný, voják, když jej Státní soud vPraze odsoudil za protikomunistickou činnost na 18 let nepodmíněně, pokutě 20 tisíc korun a ztrátě občanských práv na deset let. Vlastimila Janíčka zastřelila 24. února 1950 ostraha věznice Bory při pokusu o útěk. Po předchozí zradě jej obklíčili a vyzvali ktomu, aby se vzdal, což Janíček odmítl. Bylo mu 22 let.

Josef Janotka zPříbora byl svobodný, student. Státní soud Praha, pracoviště vOstravě, jej za velezradu, protikomunistickou činnost a pokus o útěk za hranice odsoudil na deset let nepodmíněně, ztrátu občanských práv na tři roky a ke konfiskaci majetku. Josef Janotka zahynul vkoncentračním táboře na Bytízu 11. října 1957. Bylo mu 31 let.

Alois Jaroš zFrenštátu pod Radhoštěm byl ženatý, dělník. Státní soud vPraze jej za velezradu odsoudil kabsolutnímu trestu smrti. Aloise Jaroše popravili ve věznici na Pankráci 17. května 1952 ve čtvrt na šest ráno. Bylo mu 28 let.

Jiří Juřenčák ze Suchdolu nad Odrou byl svobodný, dělník. Okresní soud vNovém Jičíně jej odsoudil za pokus o překročení státní hranice na 18 měsíců, Státní soud Praha, pracoviště Ostrava jej poté odsoudil za velezradu ke 20 letům těžkého žaláře, pokutě 20 tisíc korun a ztrátě občanských práv na pět let. Jiřího Juřenčáka zavraždili 10. března 1950 vkorekci ve věznici na Borech. Vdobě jeho smrti tam byli tři dozorci a štábní kapitán. Bylo mu 24 let.

Josef Kafka zNového Jičína byl ženatý, podnikatel. Státní soud vBratislavě jej za spolčení, pokus a rozvrácení republiky a rozvrácení společenské a hospodářské soustavy jej odsoudil na 15 let vězení, pokutě 20 tisíc korun, propadnutí celého jmění a ztrátě občanských práv na deset let. Zemřel vkoncentračním táboře na Jáchymovsku 2. srpna 1953 po neposkytnutí lékařského ošetření. Bylo mu 42 let.

Záviš Kalandra zFrenštátu pod Radhoštěm byl ženatý, novinář, Státní soud vPraze jej za velezradu a kritiku stalinských represí odsoudil kabsolutnímu trestu smrti. Záviše Kalandru popravili ve věznici na Pankráci 27. června 1950 ve 4.50 hodin vrámci monstrprocesu sdoktorkou Miladou Horákovou. Bylo mu 47 let.

František Klumpner zNového Jičína byl ženatý, živnostník. Krajský soud vOstravě jej za zatajení vlastního zboží a jeho nepředání do sociálního obchodu odsoudil na sedm let vězení, propadnutí celého jmění a kuveřejnění rozsudku pro výstrahu. František Klumpner zemřel ve vězení 1. července 1959 poté, co mu dozorci odmítli dát léky. Bylo mu 63 let.

Anděla Krasulová ze Starých Hamrů byla vdaná, podnikatelka. I její osud má přímé spojení sNovojičínskem. Když prohlásila, že komunisté jsou nejen lupiči, ale také vrazi, zatkli ji 4. dubna 1950. O pět dní později ji ubili ve vyšetřovací vazbě ve věznici ve Frenštátě pod Radhoštěm. Bylo jí 59 let.

František Motal ze Suchdolu nad Odrou byl ženatý, úředník. Okresní soud vNovém Jičíně jej odsoudil za pokus o opuštění republiky ksedmi letům vězení. František Motal po rozsudku uprchl do Hostýnských Hor, kde se stal členem ilegální organizace. Tu komunisté zlikvidovali a Motal opět uprchl. Tentokrát domů, kde na něj čekala zrada a smrt. Před zraky tří dětí a manželky jej 27. května 1951 úkladně zavraždili příslušníci pohotovostního pluku a Státní bezpečnosti. Bylo mu 47 let.

Jan Vašek zKopřivnice byl ženatý, dělník specialista. Státní soud, pracoviště vBrně, jej odsoudil za velezradu a vyzvědačství a za poskytnutí pomoci synovi, který působil ve zpravodajské činnosti československých důstojníků vemigraci. Trest zněl: deset let odnětí svobody, ztráta občanských práv na pět let a konfiskace jmění. Jan Vašek zemřel 26. března 1958 ve věznici vKartouzích poté, co mu dozorci odmítli poskytnout lékařské ošetření. Čtyři dny mu zbývaly do 58. narozenin.

Poslední manželova slova četla po půlstoletí

FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM - Byla to láska na první pohled, vzpomíná na svého muže šestasedmdesátiletá Sylvie Jarošová z Frenštátu pod Radhoštěm. Její manžel Alois Jaroš byl, ve svých 29 letech, ve vykonstruovaném procesu 17. května 1952 popraven.

Podle ní, nikomu nic neudělal. „Proto myslel, že se mu nic hrozného nemůže stát,“ řekla Jarošová. Opak se však stal pravdou a v únoru roku 1952 se dozvěděl svůj rozsudek. Trest smrti. „Po roce 1989 se mi dostaly do rukou tehdy přísně tajné dokumenty, ze kterých jsem se dozvěděla, že už tři měsíce před soudem rozhodl Ústředí výbor KSČ, kdo musí být popraven,“ dodala Jarošová, která v seznamu našla zatrženo i jméno svého manžela. Alois Jaroš byl v odbojové skupině. Nikdy však nebyl komplicem vraždy, z čehož ho tehdy StB obvinila. Dokázalo se to i při výslechu.

Velkou roli však tehdy hrál i fakt, že Jaroš pocházel z velkostatku. „Měsíc po jeho zatčení se nám narodil syn. Můj muž ho však nikdy nespatřil, protože mě s ním k němu nepustili,“ vysvětlila bývalá kantorka. Měsíc před popravou, 10. dubna 1952, došel Jarošové poslední dopis od manžela z vězení. Aspoň si to až do loňského roku myslela. „Dozvěděla jsem se, že poslední dopisy neposílali. Proto jsem se jen zkusila zeptat, zda náhodou manžel nenapsal ještě něco,“ nastínila Jarošová. Nakonec si po padesáti čtyřech letech mohla přečíst dopis, který psal její manžel hodinu před popravou. Ten byl uložen v soudních spisech ve státním archivu v Praze.

Oběti zvůle komunismu jsou mementem i pro komunisty

KOPŘIVNICE - Den památky obětí komunistického režimu je dnem, který všem bez ohledu na politického přesvědčení připomíná, kam může dojít boj o politickou moc, pokud se jeho nástrojem stane právo a státní mašinérie.

Přesně tak vnímá den, jehož datum připadne na středu 27. června Karel Kuboš, předseda kopřivnické organizace KSČM. Podle něj KSČM jako nástupnická organizace KSČ si je vědoma své odpovědnosti. „Konečně, je jí to dnes a denně mediálně připomínáno za represivní činnost orgánů činných v trestním řízení v době její vedoucí úlohy. Proto po změně společenských poměrů podpořila celou řadu restitučních opatření morálního i hmotného charakteru,“ uvedl Kuboš a pokračoval, že organizace se na svém mimořádném sjezdu se dotčeným skupinám osob i jejich rodinným příslušníkům veřejné omluvila a s těmi, kteří o to stáli, jsme se sešli na různých úrovních i osobně a s řadou z nich dodnes spolupracujeme.

Kuboš podotknul, že KSČM se následně ve svém novém programu zřekla těch tezí, které by v její činnosti mohly znovu generovat ty prvky, jež přinesly kriminalizaci politických soupeřů a vymístila ty členy, o kterých se domnívala, že nejsou schopni se těchto praktik zřeknout. „Pro naše současné členy, kteří jsou již většinově spjati se současnou formou uplatňované politiky, je tento den mementem, z něhož vyplývá poučení o nutnosti dodržování lidského rozměru v politice, ať jde o cokoli,“ uzavřel Kuboš.