Je Silvestr, poslední den v roce. Vlastně je to běžný pracovní den, a tak se brzy dopoledne vydávám do Hodslavic.

Je to jedno z mála míst na Novojičínsku, kde se na Silvestra děje také něco jiného než třeba setkání s ohňostrojem. Letos se tam koná už počtrnácté Silvestrovský běh. Přijíždím tak akorát, do startu zbývá několik minut. Vedle sebe se tísní desítky malých závodníků, z nichž téměř každý má rodičovský doprovod, opodál vše natáčí na malou kameru postava v zeleném plášti, na kterém je červený kříž.

„My jsme tady letos jako záchranný tým. Vzadu máme i sanitku," ukazuje směrem k posteli na kolečkách obklopené „zdravotníky" Václav Janský z místního Miglanc Bike teamu. „Letos je nás tu kolem dvaceti, přišli i kamarádi z Frýdku a ze Stříteže. Tak, je to taková zábava," dodává s úsměvem.

Návrat slavného rodáka

V tu chvíli přitahuje mou pozornost muž vyšňořený v tmavém obleku, s kloboukem na hlavě a hůlkou v pravé ruce. Chlapík s dlouhými kotletami je neustále s někým v družném hovoru a co chvíli se s ním někdo fotí - František Palacký se přišel podívat do svého rodiště.

„Musel jsem se vrátit, abych pozdravil Hodslavjany, Valachy a Lachy a všecek dobrý moravský lid," vyznává se mi František Palacký a chystá se postavit na startovní čáru. „Slyšel jsem, že se tady chodí Palackého stezka, tak jsem se rozhodl, že to pojmu, jako bych šel tu Palackého stezku," dodává s úsměvem nejznámější hodslavský rodák, věrně ztvárněný Aloisem Kolaříkem.

Ten patří k zakladatelům běhu. „Když bylo milénium, řekli jsme si, že musíme něco vymyslet, abychom vytáhli lidi ven od televizí a tak. Vedli jsme to hlavně k tomu, aby chodily děcka, a vychází to," tváří se spokojeně Alois Kolařík, jenž má odběhaných 65 maratonů. „Asi dvakrát nebo třikrát jsem to vyhrál, a když mi říkali, že jsem udělal běh pro sebe, tak se účastním pokaždé jinak. Byl jsem jako Zátopek, vodník a plno dalších. A na příští rok chystám překvapení," dodává tajemně Alois Kolařík alias František Palacký.

Nejrychlejší běžec dne

Přesunuji se k cíli, kam po chvilce dobíhá nejrychlejší běžec dne Jan Zámečník. „Dnes se běží dobře, i když je chladno, ale je nutné se před během rozhýbat. Nesmí se přijít na start a hned vypálit. Kdyby bylo šestnáct pod nulou jako v noci, asi by se běželo hodně blbě," říká vítěz. Letošní účast je jeho pátá, ale naplno prý běžel poprvé až loni, kdy skončil druhý. Letos vyhrál, prý proto, že mu odpadla konkurence. „Ten přiběhne až s poslední skupinou," naznačuje Jan Zámečník a dodává, že se zmíněným konkurentem, jímž je Lukáš Merenda, se kterým závodně běhá za Kopřivnici.

V cíli už je většina tatínků, maminek a dalších příbuzných, kteří běželi s dětskými účastníky, dobíhají „dospěláci", mezi nimi i starostka Hodslavic Pavla Adamcová. Je zadýchaná, ale vypadá spokojená. „Vyšlo nám počasí, a hlavně přišlo hodně mladých, což mě moc těší. Že se už odmala učí, že by mohli na chvíli vstát od počítačů a jít něco udělat pro sebe. To je super," chválí účastníky hodslavská starostka a připomíná, že jde také o recesi, což dokáže po chvíli, kdy se nechává odvézt záchranným týmem, který se dostává do cíle chvíli po ní.

A už přichází František Palacký, majestátně, rozhlíží se po desítkách lidí přítomných v cíli a zdraví se s nimi. Nato opět nastávají chvíle focení a to hlavní se pak na žádost slavného rodáka děje přímo u jeho památníku. Zaslechnu obavu, že to někdo může považovat za zneuctění památky, sám pro sebe si ale říkám, že slovutný historik by pro toto měl určitě pochopení. Třeba už jen proto, jak se jeho krajané umí bavit.