„Lysá je hora, která nenajde v českých podmínkách srovnání ve všech ohledech. A to od skutečnosti, že je jediným tak vysokým karpatským vrcholem další jsou řádově o stovky metrů nižší až po zdejší mimořádné klima či unikátní mix společenstva živočichů i rostlin,“ uvádí Jiří Lehký.

Ten působí ve správě Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Beskydy slavící letos 45. výročí založení. Ještě déle od roku 1956 je na „Lysé“ chráněná lokalita Mazák. A přibývají i další: Mazácký Grůň, Louky pod Lukšincem, Malenovický kotel, Zimní potok, Ondrášovy díry, Vodopády Satiny, Lysá hora…

„Je zde řada míst, kam se lidé nepodívají. Taková území potřebují klid,“ podotýká ochránce přírody. Na rozdíl od kolegů sice doposud nezahlédl trnoštítce horského (brouka žijícího u nás dále už jen na Šumavě) či rysa ostrovida. Ale s puštíky bělavými se setkává. Tak jako nachází různé vzácné rostliny.

Suťové lesy, vodopády, nepřístupné mnohasetmetrové strže, malé horské či podhorské louky, rozsedlinové jeskyně. To všechno patří k pomyslným drahokamům v koruně královny Moravskoslezských Beskyd. „S opravdu důslednou ochranou přírody se zde začalo od roku 1992,“ poznamenává Lehký.

Bohužel, hořec bezlodyžnatý rostoucí v lokalitě nedaleko Jízdárny se zachránit nedaří. Bylina mizí i „zásluhou“ chatařů, chalupářů či zahrádkářů odnášející si ji na své skalky. Naopak, oproti 80. letům minulého století se dříve holé svahy stále více zalesňují až volají někteří turisté po rozhlednách!

Místo toho by podle Lehkého mohli zajít do pravého karpatského pralesa v lokalitě Mazáckého Grůně, kde je rozhodně dobrovolní stráži z CHKO nahánět nebudou. „Je přístupný a kdysi tam byla dokonce průvodcovská služba. Dá se tam dostat údolím potoka Mazák nebo přes Čupel,“ dodává.

Fenomén návštěvnosti Lysé hory ochránci bedlivě sledují. Chodí tam podle nich „dokonalý průřez dnešní společnosti“ včetně osob nechovajících se právě podle pravidel CHKO či dokonce běžných norem slušného soužití. Vloni počty kulminovaly a nyní se zdá, že lidé hledají alternativu na Smrku.