Kopřivnice se od začátku nového školního roku může pyšnit novinkou. V tamním zařízení známém jako Dětské centrum Motýlek, vznikla první třída, určená výhradně dětem s diagnózou autismus. O tom, proč tato třída vznikla, jestli jí bylo na Novojičínsku potřeba a proč nebyly tyto handicapované děti integrovány do běžných základních škol se v rozhovoru pro Týdeník Region rozpovídala ředitelka Mateřské školy a Základní školy Motýlek Dagmar Jančálková.

Druhého září jste otevřeli úplně novou třídu. Pro koho je určena?

Na naší škole jsme otevřeli autistickou třídu, kde jsou děti s diagnózami vysoce funkční autismus a vývojová displazie. Jedná se o děti, které nemohou být integrovány na běžnou základní školu, protože i my máme zkušenosti s tím, že to bylo problematické a učitelé se těmto dětem nemohli dostatečně věnovat.

Kolik žáků má vaše nová třída?

Sedm, z toho pět chlapců a dvě děvčata.

Jsou to děti z našeho okresu?

Ano, jsou z Novojičínska. Máme žáka z Frenštátu, z Kopřivnice, Ženklavy nebo Trojanovic.

Proč tato speciální třída vůbec vznikla? Je to z důvodu problematické integrace dětí s autismem mezi děti zdravé?

Není to až tak kvůli problémům s integrací, protože u dětí, které se mohly integrovat, se pro ně vždycky našla škola, která se jich ujala. Ale my už jsme tři roky komunikovali se speciálním centrem v Ostravě, kde viděli, že jsou děti, které mají normální intelekt, ale je problém je zařadit do běžného chodu klasických škol, a to z důvodu rozvoje sociální komunikace. V sociální oblasti takto handicapované děti mají obrovský problém.

Jak tedy vypadá výuka? Má speciální pedagog asistenta pro každé dítě?

Díky tomu, že ve třídě máme zatím jen sedm dětí, tak s nimi pracuje jeden speciální pedagog a jeden pedagogický asistent.

Jak moc se liší výuka od běžných škol?

Co se týče předmětů a výstupů z nich, tak ty jsou stejné jako na běžných školách. Co se liší, to jsou metody práce a také to, že klademe důraz na jiné priority. To znamená například na již zmíněný rozvoj sociální komunikace. Dále máme ve výuce vysokou míru podpůrných zařízení a individuální práce s dětmi.

Jak zřízení třídy vnímáte vy s vašimi dlouholetými zkušenostmi s handicapovanými dětmi? Byla podle vás takto specializovaná třída na Novojičínsku potřeba?

Myslím si, že určitě ano. Jak jsem již zmínila, třída vznikla po dohodě se speciálním pedagogickým centrem, které zjistilo, že dětí s autismem přibývá.

Jak bude třída do budoucna pokračovat? Vaši žáci vychodí klasických devět ročníků?

To určitě ne. Předpokládáme, protože je to zcela nová věc, budou děti, které po absolvování první třídy budou moci odejít do běžných základních škol. Chceme, aby po prvním roce byly připraveny na běžné situace, které zdravé děti vnímají jako naprosto základní. Tím myslím třeba to, jak se mají chovat u lékaře, v obchodě nebo v autobuse. Když to naši žáci zvládnou, přejdou do běžné školy. Pokud se najdou děti, které na to ještě nebudou připraveny, zůstanou u nás do druhé, třetí třídy a poté přejdou do speciálních škol. Naše předsevzetí je ale udělat vše proto, aby dnešních prvňáčků, kteří od nás odejdou do klasických základních škol, bylo co nejvíce.