V loňském roce obletěla Českou republiku velmi radostná zpráva. V prestižní anketě amerického časopisu New York Times o nejkrásnějšího veterána překvapivě zvítězil první sériově vyráběný aerodynamický vůz na světě, Tatra 87. Jeho majitelé, Paul Greenstein a Dydia DeLyser, v tomto týdnu zavítali do Kopřivnice. V několikadenním nabitém programu těchto dvou vášnivých veteranistů nemohla samozřejmě chybět návštěva Technického muzea Tatra Kopřivnice. Deník se jich při této příležitosti zeptal nejen na důvod návštěvy České republiky, ale také například na to, jak jsou spokojeni s výsledkem rekonstrukce a úspěchem onoho vozu Tatra 87.

Jaký je důvod vaší návštěvy a jste v České republice poprvé?

Paul: Do Čech jsme přijeli hlavně kvůli sněhu. Žijeme totiž v Kalifornii a tam sníh nemáme, tak jsme si řekli, že si jej tady pojedeme užít. V České republice nejsme vůbec poprvé, já osobně jsme tady, myslím, již po osmé.

Dydia: Já jsem ve vaší zemi po šesté.

Jak dlouho se věnujete svému velkému koníčku, sbírání veteránů?

Paul: Já vlastně od dětství. Když to spočítám, tak už je to čtyřicet šest let

Dydia: Na rozdíl od Paula se věnuji sbírání motocyklů. Tomu se věnuji již dvacet pět let.

Kolik aut a motorek máte ve svých sbírkách?

Paul: Ve sbírkách máme celkem dvacet tři aut a jednadvacet motorek. Několik z našich vozů je právě značky Tatra, konkrétně Tatra osmdesát sedm, Tatra šest set tři a dva Tatraplány. Dále máme Škodu Felicii, citroëny, peuegoty.

Dydia: Ale nemáme jen auta. Naším velkým koníčkem je také naše kočka a pes.

Kolik času vám zabírá péče o vaše miláčky?

Paul: Starost je to velká, když to tak vezmu, tak vlastně od rána do večera.

Jak jste se dostali ke značce Tatra? Proč se vám líbí zrovna tyto vozy?

Paul: Můj dědeček měl Tatru 57 před válkou. Když jsem měl patnáct let a uviděl na obrázku Tatru 87, okamžitě jsem si řekl, že je to fantastické auto. Tatra se mi tak zalíbila, že jsem si řekl, že jiné auto nechci a že to z obrázku prostě jednou musím mít.

Tatra 87, která v loňském roce vyhrála v prestižním časopise New York Times anketu o nejkrásnějšího veterána, byla vaším prvním vozem této značky?

Paul: Nebyla to první Tatra, ale tahle byla dána právě do onoho výběru a podařilo se jí vyhrát tu anketu. V pořadí byla vlastně již čtvrtou.

Proč proběhla rekonstrukce tohoto vozu v Kopřivnici?

Paul: Chtěli jsme, aby opravy a rekonstrukce našich motorek i aut proběhly v zemích, kde vznikly. Indiáni tedy v Americe, čezeta v Čechách. Přitom jsme přišli na to, že Tatra a kopřivnická firma Eccora se mají rády. Navíc jsme předpokládali, že v zemi, kde toto auto vzniklo, bude k dispozici spousty náhradních dílů.

Dydia: Předpokládali jsme, že tam, kde auto vzniklo, a to byla Kopřivnice, bude nejlépe rekonstruováno a bude zde nejvíce odborníků

Jak jste spokojeni s výsledkem oprav?

Paul a Dydia: S celou rekonstrukcí jsme velmi spokojení.

Má auto přesto nějaké nedostatky?

Paul: Je to přeci automobil. (smích) Je tedy samozřejmé, že se na něm vyskytne každou chvíli něco.

Vyrážíte s vítěznou Tatrou i na běžné cesty?

Paul: Běžně ji nepoužíváme, to ne, ale při výjimečných situacích ji z garáže vytáhneme. Poslední takovou příležitostí byla například minulý týden svatba. Svatebčany jsme jí zavezli na hostinu.

Je něco, co byste si odnesli z technického muzea?

Paul: Kdybychom opravdu mohli, vzali bychom si všechno, protože vozy této značky jsou opravdu krásné.

Dydia: Souhlasím s Paulem, kdybych mohla, odnesu si všechno. (smích)