Je to příběh, jakých je v tomto státě mnoho. Pan, říkejme mu Milan, neboť si nepřeje uvedení jména, je již delší dobou v důchodu. Žil kdysi s rodiči na vesnici, a jak bylo po roce 1945 „normální“, majetek, který vlastnili jeho rodiče, byl takzvaně združstevněn.

Přišel rok1989 ajakási možnost nápravy škod. Pana Milana tehdy oslovili zástupci společnosti ŽIKUS v Kujavách, kteří nabídli, že inventář kdysi vložený do družstva odkoupí a vyčíslili jeho cenu na 551,577 tisíce korun. Se zástupci družstva pan Milan sepsal smlouvu, podle níž měl po dobu deseti let dostávat desetinu celkové částky. 

„Zpočátku zaplatili místo stanovených deseti jen pět procent, potom ještě méně, a pak už mi nedali nic,“ konstatoval pan Milan. Poté, co dostal v roce 1997 od Vladimíra Sovy, ředitele společnosti ŽIKUS, sdělení, že nejsou schopni mu vyplatit jakoukoliv částku na plnění kupních a postupních smluv, chtěl odstoupit od smlouvy. Právní zástupce společnosti ŽIKUS Zdeněk Mičan mu ale sdělil, že trvají na dodržení celého obsahu smlouvy. Jenže právě ŽIKUS smlouvu neplnil, a tak pan Milan podal trestní oznámení. Přišel soud, který mu přiznal jednorázový nárok na 137,893 tisíce korun. Okresní soud v Novém Jičíně v této věci vydal 4. února 1999 platební rozkaz se splatností do 15 dnů. Nic se ale nedělo.

Pan Milan v říjnu roku 1999 podal na společnost trestní oznámení kvůli zvýhodňování věřitele, s tím, že mu stále dluží celkově přes 500 tisíc korun.  „Člověk těm lidem věřil, byli to lidi, které člověk i znal z dědiny,“poznamenal trpce pan Milan.

Věřitelů, kteří se cítili být poškozeni jednáním společnosti ŽIKUS, bylo nakonec téměř sto. Soudy se táhly až do února 2007, kdy Okresní soud v Novém Jičíně čtyři muže, Františka Palackého, Stanislava Böhma, Jiljí Rozsypala a Františka Tomšů, kteří působili ve společnosti jako společníci a podali na ni koncem roku 1998 žádost o prohlášení konkurzu, zprostil obžaloby ve věci trestného činu zvýhodňování věřitele.„Takže trestní oznámení bylo na nic. Byl tam třeba můj kombajn a nákladní auto. Byl jsem blbec, že jsem neřekl nějakým chlapům, aby mi to za dva tisíce převezli na dvůr. Ti šéfové to pak prodali. Mi pak řekli, že kdybych si to odvezl, tak by to byla krádež,“ dodal rozčíleně pan Milan. „Je to bordel. Soud mi něco přiznal a stejně nic nemám. Tak mi jde aspoň o to, aby se vědělo, jak to tady funguje,“ uzavřel pan Milan.