Před sto dvaceti lety se vydal na svou pouť ze Studénky do Bílovce a zpátky první vlak. Tenkrát, 1. října 1890, v oné slavnostní chvíli, mohli nastoupit do vagónu pouze předem pozvaní hosté, aby jako první vyzkoušeli novou spojnici mezi dvěma důležitými městy. Od té doby uběhlo celé staletí, trať však své kouzlo v moderním světě ani zdaleka neztratila.

Stejně jako před sto dvaceti lety nastoupili první říjnový den do vlaku zástupci Studénky a Bílovce, ovšem s malou změnou oproti minulosti. Do vlaku s nimi mohli nastoupit také ostatní cestující. A že jich během roku není málo. „Myslím si, že je velmi vhodné, aby bylo toto výročí připomenuto, protože je to důležitá dráha v našem obvodu. Jsme rádi, že občanům slouží už těch sto dvacet let, a jsem přesvědčen, že když se po ní v minulém roce přepravilo během čtyřiadvaceti hodin průměrně osm set sedmdesát cestujících, bude to v budoucnu ještě lepší,“ pronesl k přítomným na bíloveckém nádraží Jaroslav Adamec, ředitel Správy dopravní cesty Ostrava.

Starosta Studénky Ladislav Honusek se se starostkou Bílovce shoduje v názoru na důležitost této trati pro místní obyvatele. „V Bílovci, jakožto v trojkové obci, musí naši občané jezdit za některými institucemi. Samozřejme jsou tady také studenti, kteří navštěvují školy, lidé, kteří jezdí do práce, a podobně,“ zmínil starosta Studénky.

„Je to významné spojení mezi Bílovcem a Studénkou, a to zejména pro ty, kteří dojíždějí každý den. Tato trať je dokonce třetí nejvytíženější regionální tratí,“ doplnila starostka Bílovce Sylva Kováčiková. Právě nad touto spojnicí se však ještě před nedávnem stahovaly černé mraky, když se uvažovalo o jejím zrušení pro nedostatečnou rentabilitu. Kraj se však postavil za tuto i za další spoje, a tak budou i nadále v provozu.

Oslav v Bílovci se zúčastnili také pamětníci, jež se přišli podívat na nově zrekonstruovanou budovu výpravny a možná si i trochu zavzpomínat. „Jezdil jsem vlakem od roku čtyřicet pět do Vagónky. Změnilo se to tady hodně. Ta budova, co je vedle, ta zarostlá, to bývalo dřívější nádraží, kde se prodávaly jízdenky, protože všechno ostatní bylo vybombardované,“ vybavil si třiaosmdesátiletý pan Tománek.

„Já si ji z dětství ještě pamatuju. Hlavně si pamatuju, když jsem ještě pracoval v zemědělském podniku, jak v noci přijížděly vlaky plné zboží a musely se vykládat a nakládat,“ zasmál se další návštěvník oslav, bílovecký zastupitel, jedenasedmdesá­tiletý Rudolf Říman.

Po čase se nádraží zase vylidnilo a zůstali jen cestující čekající na svůj vlak do práce nebo domů. Po oslavách zbyl jen malý nepořádek, který rychle uklidil vítr nebo údržbáři. A vlaky budou stále přijíždět i odjíždět, bez ohledu na to, jaký je zrovna rok, jestli jsou oslavy či se drží smutek.