Do čínského města Baotou odjely novojičínské gymnazistky reprezentovat Českou republiku ve volejbale. Na jaře se totiž dívčí tým Gymnázia Nový Jičín pod vedením trenéra Lubomíra Bajera stal vítězem celostátních středoškolských her. Do Číny, bohužel, odjela pouze menší část základu, neboť v době konání celosvětového turnaje již byla řada dívek starších, než povolovala kritéria.

Novojičínská výprava se alespoň na chvíli ocitla ve zcela jiném světě, než zná. „Bylo to velkolepé zahájení, které si nic nezadalo s Olympijskými hrami, jen v malém. Každá země měla svou vlajku a hostesky. Líbilo se mi to. Mělo to něco do sebe,“ vzpomínal na úvod turnaje Lubomír Bajer.

Novojičínské družstvo začalo dobře. Porazilo Slovinky, poté, asi nejslabší tým turnaje, Dánky. Francouzky již byly nad jejich síly, i když prohrály jen těsně, a pak je čekal jeden z favoritů Thaiwan. „Proti nim se to nedalo. Ty byly vynikající,“ poznamenal Bajer, jemuž se podařilo vyfotit světelnou tabuli, na níž svítil stav 3:2 pro jeho svěřenkyně. Pak už prý vévodily hře soupeřky a vyhrály set 25:4. Po porážce s Chile hrály Novojičíňačky o umístění, jenže proti Bulharkám a Maďarkám se jim nedařilo. Nakonec alespoň vrátily porážku Chilankám a skončily celkově na 15. místě z 22. „Kdyby tam byly ty, co vybojovaly republiku, myslím si, že bychom byli do osmého místa. Ze základu byly dvě holky. Ty, co tam byly, s námi na republice byly, ale moc nehrály. Ty mladší holky nemají tolik nahrané, nemají zkušenosti,“ pokračoval Bajer.

Děvčata, reprezentující Českou republiku, alespoň dopadly o mnoho lépe než chlapci, kteří přijeli z Liberce. Ti skončili na posledním, 22. místě. „Taky doplatili na ročníky. Neměli tam ani jednoho volejbalistu,“ doplnil Bajer.

Do finále dokráčely Číňanky, které jej ale prohrály s vynikajícími Němkami. „Mělo to velikou úroveň. Ale je pravda, že to vesměs byly sportovní školy. To zázemí, co kolem sebe některé týmy měly, bylo neuvěřitelné,“ dodal Bajer.

Vedle sportovního života poznávala výprava i ten běžný, a hned první den pobytu si zadělala na problém. „Šli jsme se trochu protáhnout. Prošli jsme kolem hotelu do parku a zpátky, a oni z toho byli v šoku, že jsme odešli sami a nikomu nic neřekli. Bez průvodce, bez policajtů. Oni tam totiž maximálně dbali na bezpečnost,“ vysvětlil Bajer.

Do města Baotou se pak dostali s čínskou průvodkyní. „Prošli jsme nějakými uličkami na jakousi tržnici, kam se chtěly holky podívat. Ale když se odbočilo z hlavních silnic na vedlejší, byl to úplně jiný svět, a taky průvodkyně nám nedoporučovala tam chodit. Když jsme tam třeba jen nakoukli, viděli jsme dvou a půl až třímetrové zdi. Ohraničené prostory. Za těmi zdmi bylo vidět nějaké lidi, takové typy jako jsou bezdomovci, nízké domky a šílený binec,“ přiblížil vzhled města Bajer.

Poslední den se podívali také do Pekingu, na nechvalně proslulé Náměstí nebeského klidu. Vstup na něj byl ale pouze přes kontrolní a detekční zónu.

Návštěva Náměstí Nebeského klidu.

„Taky jsme se podívali do Zakázaného města, kde jsou různé chrámy dynastie Ming. Nad vstupem do něj byl velký portrét čínského vůdce Mao Tse-Tunga. Docela úsměvné bylo, když se průvodkyně ptala na Českou republiku. Když slyšela, že máme zhruba deset milionů obyvatel, připadala jí naše republika ve srovnání s osmnáctimilionovým Pekingem strašně malá,“ pousmál se Bajer a pokračoval: „Divila se, že máme vlastní peníze, tak jsme jí je ukázali, a kolega Zdeněk Man jí vysvětloval, že na jedné bankovce je třeba Komenský – učitel národů. Strašně se divila, proč máme na bankovce nějakého učitele, když oni mají na všem Maa.“

Stejně, jako průvodkyně, i ostatní Číňané prý byli velmi ochotní. Pro gymnazistky i učitele byla účast na celosvětových hrách v nejlidnatější zemi světa velkým zážitkem. „Holky měly možnost se setkat s mnoha výpravami z celého světa, a sportovní konfrontace byla úplně skvělá,“ uzavřel Bajer.