Dvaapadesátiletý Jiří Fusek bydlel společně s maminkou a bratrem v domě nedaleko řeky Luhy. Ta se rodině stala osudnou. „Já jsem bydlel v tom baráku dole a brácha Stáňa nahoře. V televizi a novinách to popletli. Protože zachraňovat ji šel Stáňa a další brácha Jarda, který bydlel v baráku nad námi,“ upřesnil Fusek.

V osudný středeční večer si zrovna zašel do svého pokoje pro léky, když se přivalila velká voda. Přišla tak náhle, že jej v pokoji uvěznila. „Zalilo mě to. Už jsem byl pod vodou a myslel jsem, že je konec. S posledním vypětím sil jsem se nějak dostal oknem ven a pak mi pomohla švagrová, která byla nahoře. Kdyby mi nepomohla ona, tak jsem tam taky zůstal,“líčil dramatické okamžiky Fusek.

Ve chvíli, kdy si zachránil život, právě umírali jeho dva bratři, třiapadesátiletý a čtyřiapadesátiletý. Chtěli se dostat k matce, která zůstala sama v přízemním pokoji na opačné straně domu, než bydlí Fusek. „Oni se pokoušeli probourat dveře. Švagrová už oddělala vstup na schodišti, že je všechny vytáhneme tudy. Zřejmě je tam ale šprajcl nějaký nábytek, a pak už je to stáhlo pod vodu. Protože je našli o dvě místnosti dál, než původně byli.

To, že se podařilo zachránit jejich pětasedmdesátiletou maminku, Jiří Fusek považuje za zázrak. „Není mi jasné, jak to mohla přežít. V té místnosti byla voda až dvacet centimetrů pod strop,“ poznamenal Fusek s pohledem na okno, nad kterým se rýsovala čára, pokud dosahovala hladina vody. „Ale taky ji vytáhli z posledních sil,“ uvedl na adresu sousedů, kteří jeho matku zachránili. Tu převezli z oderské nemocnice do novojičínské na internu.

„Pes se mi zachránil a dva malí králíci. Ani nevím, jak se jim to mohlo podařit. Kdyby braši vylezli nahoru a nezkoušeli ji vytáhnout zevnitř, tak ještě mohli žít,“ povzdechl si Fusek.

Následky povodně najdete zde: Do Jeseníku nad Odrou dorazila armáda