Iveta Miková se chovu potkanů věnuje asi osm let. „Dostali jsme se k tomu náhodou. Viděli jsme jednu potkanku ve zverimexu a do té doby vlastně se tomu věnujeme,“ sdělila chovatelka na nedávné výstavě v Příboře.

Dnes chová má doma devět potkanů, celkově jí jich prošlo rukama kolem padesáti. „Většinou jsme měli spíše jednoho, dva potkany nebo nějaké nechtěné odchovy. Teď už máme potkany s průkazem průvodu,“ poznamenala s tím, že založili ve Štramberku novou chovatelskou stanici, která se jmenuje Od Čiperky. „Aby potkan mohl mít průkaz původu, musí být otec i matka s průkazem průvodu, tedy registrovaní. Pokud jsou mláďata barevně vydařená a jsou po rodičích, mají nárok na průkaz průvodu,“ vysvětlila Miková a dodala, že u potkanů se hodnotí barva, znaky, uši, stavba těla, celková kondice, a také to, jestli potkan nekouše. „Ta zvířata se chovají tak, aby se nepokousaly navzájem nebo nepokousaly chovatele či jeho děti. Když jsou nějací agresivní jedinci, tak se vyřadí z chovu,“ prozradila chovatelka.

Podle ní je potkan milé, přátelské a velmi inteligentní zvíře. „Je to trošku jako takový kapesní pes,“ pousmála se Miková a pokračovala: „Dá se přivolat. Když se zamlaská, přiběhnou a čekají ve frontě na nějaké dobroty, dokud na ně nepřijde řada“.

Chov potkanů je docela náročný na místo. Jedinec prý potřebuje zhruba 0,6 metru krychlového. Mikovi proto mají doma například klec asi o půdorysu bedny na pečivo, která je vysoká téměř dva metry. V ní je pětice samiček potkanů, která tam má, hamaky, což jsou závěsné látkové houpačky a různé prolézačky. „Ony to mají hodně rády,“ řekla chovatelka.

Z toho, že by si potkaní holky navzájem ublížily, strach nemá. „Snášejí se dobře. Občas se pohašteří, jedna druhou převrátí na záda, ale není to nic hrozného,“ uzavřela chovatelka potkanů ze Štramberku.