V dnešním druhé díle rozhovoru s cestovateli a milovníky jaw v jedné osobě, čtyřčlennou partou z Tiché, se Martin, Lukáš a Andrea rozpovídali o tom, co bylo největším překvapením na jejich společné cestě, zda expedice splnila či dokonce předčila původní očekávání, a hlavně to, co plánují na další roky. Všichni totiž shodně tvrdí, že na nějaký čas potřebují dovolenou… Znamená to tedy, že s cestováním na motorkách končí? Anebo jen chtějí vyměnit své stroje a lokaci? Toto a ještě mnohem více si přečtěte v následujícím rozhovoru s mladými lidmi, jejich srdce bijí pro jaw y a cestování s větrem ve vlasech.

Prý jste na svých strojích budili po cestě docela rozruch. Jaké byly reakce v Africe?

M: Ohlas byl jak v Africe, tak i v Evropě velký.

L: Bylo to skvělé. Předjížděli nás na dálnici, najednou začali zpomalovat a ukazovat, ať zajedeme vedle, ať si nás můžou vyfotit.

A: Jako spolujezdec jsem viděla kolikrát situace, kdy si nás jen tak prohlídli a najednou začali tahat řidiče, ať zatroubí, mávali na nás a tak. Největší atrakcí pak byl vozík, který měl Martin za sebou.

M: Na jízdu byl jednokolový vozík přítěž, na ohlas bomba, protože se to jen tak nevidí. Mnohé to překvapilo a dávali to hlasitě najevo.

Proč vozík za motorku?

M:Vozík jsem si udělal proto, abych nemusel mít všechno nabalené na motorce.

Největší zážitek z celé cesty? M: Mě překvapila Sahara. Nečekal jsem, že písek bude mít až tak oranžovou barvu. Čekal jsem žlutooranžovou, ale bylo to jinak. Úplně to svítilo..

A co noc na poušti? Zažili jste?

M: Zažili, ale ta byla také jiná, než jsme čekali. Nebyly tam hvězdy, nebyla tam mléčná dráha a nebyl tam chlad. Teploty nijak zvlášť neklesly, to až na podzim. A další zážitek bylo jet skoro sto kilometrů v písečné bouři.

L: Písek byl všude, dostal se opravdu na místa, která bychom ani nečekali. Na umytí mé motorky padl litr benzínu, abych ji odmastil a zbavil písku a špíny.

A: Pro mě byly největším zážitkem Alpy. Tam jsem otevřela pusu a zavřela jsem ji, až když jsme je přejeli. Asi budu vypadat jako blázen, ale oni tam mají tak krásné krávy, že jsem to ještě neviděla. (smích)

Splnila vaše expedice očekávání?

M: Splnila. Vlastně předčila, úplně předčila.

Co sponzoři, podařili se vám je sehnat?

M: Podařilo. Na to, že jsme to dělali půl roku na koleni, jsme jich sehnali docela dost. Každopádně přes první nabití si pusy jsme přišli na to, jak s nimi pracovat, a pak to šlo. Ale kdyby jich příště bylo více, bylo by to lepší, samozřejmě. Ale tak je to se vším.

L: Stalo se nám i to, že lidi, které jsme vůbec neoslovili, naši strejdové a vůbec známí, nám na cestu dali nějaké peníze. Snažili se nám prostě přispět, což od nich bylo moc hezké.

A: Majitel Tobi sportu nám sám od sebe dal nádobí, ve kterém jsme si vařili, a to jen proto, že si všimnul nálepek na Patrikově motorce. Což bylo prostě úžasné.

Co máte v plánu dál? Prý chcete rok dovolenou?

M: Až tak bych to neřekl, ale každopádně teď potřebujeme nějaký čas na to, dát se do kupy a naši cestu zužitkovat se vším všudy. To znamená sestříhat náš první dokument z cesty a připravit přednášky o naší cestě pro školy a knihovny. A pak si chceme vyzkoušet jízdu na sajd káře, protože další cestu chceme podniknout právě na nich.

Takže změna strojů?

M: No, vlastně ano. Pokud se nám podaří sehnat správné stroje, chceme na nich v budoucnu podniknout cestu po celé Evropě dokola a zčásti Asií. To by mělo být přes dvacet pět tisíc kilometrů. Ale to uvidíme. Nedřívější termín připadá v úvahu v roce 2015, a to nějak duben, květen.

A pokud tato varianta padne?

M: No, tak asi naplánujeme cestu napříč Afrikou.

L: Což je třeba pro mě mnohem lákavější.

M: No, ale mně se do toho zase moc nechce, protože já bych raději zkušenosti z tak dlouhých tras nabral tady po Evropě, kde je to jednodušší. Afrika je na zařizování mnohem složitější, a to jak časově, tak finančně. Logistika toho je složitá. Evropa je prostě lepší.

Neznamená to ale, že byste zanevřeli na jawy?

M: To jako v žádném případě, stroje budou zase pouze jawy, na ty nedáme dopustit!

Jak myslíte, že bude jejich shánění složité?

M: Víme, že hodně. Bude nejen finančně nákladné, ale ztížené i tím, že my bychom chtěli zase staré stroje, které mají minulost.

L: Ty totiž mají duši. Lidé nás zastavují s tím, že přesně na takovém stroji jezdili za svou tehdy ještě mladou, ženou. A když jim řeknete, že tyhle stroje zvládly cestu do Afriky a zpátky, tak nám všichni řekli, že to prostě nejde. A ono jde (smích).