První zmínka o pouti je již z roku 1673. Příborská kronikářka Irena Nedomová uvádí, že český historik a muzikolog Vladimír Maňas našel tento doklad mezi měšťanskými listy při studiu písní o svatém Valentinovi.
Zmínil se o tom na přednášce v Příboře a doplnil, že valentinská pouť ve městě bývala odpradávna jedinou poutí na saních daleko široko. O Příborské pouti se dlouho tradovalo, že je snad první poutí s trhem v běžném roce. Pokud tomu tak není, tak je určitě jednou z prvních.
Šifle zmizely po roce 1948 stejně jako pouť
Pouti se konaly u kostela svatého Valentina, a to až do roku 1938, kdy Příbor obsadili Němci. Obnovení příborských valentinských poutí po válce trvalo jen krátce. Po nástupu komunistického režimu pouť zmizela na dlouhé časy. K jejímu obnovení došlo až v roce 2004 díky Neformálnímu cechu příborských podnikatelů a pracovníkům kulturního odboru příborské radnice.
Součástí poutí vždy bývaly a jsou mše v kostele svatého Valentina a jakýmsi symbolem jsou odpradávna šifle - obdelníková tabulka z podobného těsta jako jsou Štramberské uši, rozdělená na malé čtverečky.
„Je to perníkové pečivo a recepty na ně lze najít v kuchařských knihách už ze sedmnáctého století,“ upřesňuje Irena Nedomová.
Šifle zmizely po roce 1948 stejně jako pouť. Znovu se objevily v roce 2004 díky manželům Špirkovým. „Cukrář Pavol Špirko tehdy napekl deset kilo, ale prodal by i třicet. Se svými šiflemi způsobil doslova poprask. Chtěli je všichni. Další rok pekli šifle už tři cukráři a zase pochybělo,“ dodává Irena Nedomová.
Na šifle, tlačenku a další výrobky si tak milovníci Veselení o pouti svatého Valentina musí počkat přinejmenším rok.