Obsahovala i další údaje, které vypovídaly o ničivé síle povodně, která přišla v prvním červencovém týdnu roku 1997. Osmatřicet domácností zůstalo bez přístřeší, 3820 osob muselo být evakuovaných, 300 nouzově ubytovaných, navíc ubytovací kapacita byla nedostatečná. Předběžný rozsah škod byl tehdy, zhruba po čtrnácti dnech, odhadovaný na 900 milionů korun. Povodeň v roce 1997 byla velkou ničivou povodní v novojičínském okrese po dlouhé době. Ta předchozí byla v roce 1966. 

Povodně v roce 1997 v Opavě.
Střípky z povodní: rabovalo se ve velkém, překupníci i záhadná smrt seniorky

Pravděpodobně dva lidé zemřeli na Novojičínsku při povodni v červenci 1997. Sedmačtyřicetiletého muže ze Závišic našli bez známek života v úterý 8. července na břehu řeky Sedlnice, která Závišicemi protéká. Muže pohřešovala manželka od neděle, policistům pohřešování nahlásila v pondělí. Podle informací, které tenkrát získala redakce týdeníku Region, se muž v neděli pokoušel dostat zaplavenou cestou k příbuzným.

Od nedělního rána byl pohřešovaný také pětatřicetiletý muž z Nového Jičína. Podle Policie ČR měl ohlásit 5. července družce, že jde s kolegy z práce na oslavu na chatu do Mořkova. „Jeho spolupracovníci ho viděli naposledy na chatě v Životicích u Nového Jičína, odkud v sobotu ve třiadvacet hodin odcházel domů do Nového Jičína,“ uvedl tehdejší policejní mluvčí.

V neděli policisté přinesli družce pohřešovaného muže ukázat brýle a jízdní kolo, které pohřešovanému patřily, a které byly nalezené na břehu řeky Jičínky v Životicích u Nového Jičína. V roce 1999 soud prohlásil muže na základě žádosti jeho bývalé manželky za mrtvého. 

K TÉMATU

Jerlochovičtí hasiči se týden nezastavili

Břetislav Grulich z Jerlochovic, místní části Fulneku, dělal v roce 1997 velitele Sboru dobrovolných hasičů Jerlochovice. Čtvrt století po povodni vzpomíná, jak v pátek 4. července začalo pršet a propršel celý následující víkend. Sedíme v obývacím pokoji v domě v Jerlochovicích a Břetislav Grulich mi ukazuje fotografie, které dal dohromady – zachycují tehdejší dění v Jerlochovicích a ve Stachovicích, další fulnecké místní části.

„Tady jsou záběry na Husí potok. Tam nám málem uplaval hasičský trambus. Tím fekálním vozem jsme ho museli vytahovat ven, museli jsme ho museli zapřít a držet, protože se pod ním propadl břeh Husího potoka,“ říká Břetislav Grulich a dodává, že vůbec první zásah hasičů tenkrát byl v rodinném domě u Šuláků, který voda zatopila jako první.

Záběry z povodní v červenci 1997 od hasiče Vladimíra Dužíka z SDH Frýdek, 1. 7. 2022
Povodeň, hasič vzpomíná: tři dny a dvě noci v zápřahu, pak nás zvali v hospodě

V sobotu nás fulnečtí hasiči požádali, abychom jeli evakuovat pionýrský tábor na Nadějov u Lukavce, kde je ohrožoval potok. Děcka se stěhovaly do hasičské zbrojnice, kde jsme je ubytovávali, pak už jsme pomáhali jenom tady v Jerlochovicích. Posílili nás stachovičtí hasiči - u nich sice padaly baráky, což byla tragedie, ale v dědině moc vody nebylo. Většinou zasahovali u nás na kempu, který byl hodně zasažený,“ pokračuje Břetislav Grulich.

Připomíná, že nejvíce problémů nadělal Husí potok. „Mám zahradu za hasičskou zbrojnicí, tam je břeh vysoký asi čtyři metry a my jsme měli na té zahradě okolo jednoho metru vody,“ přibližuje situaci Břetislav Grulich a dodává, že nejhorší situace byla ze soboty na neděli. „V úterý a ve středu už to šlo dolů. To jsme likvidovali následky – čistily se studny, ze sklepů se vytahovala voda, stěhoval se zničený nábytek z baráků, do toho chodila komise z úřadu a nějak to mapovala.

Byli jsme rozdělení na tři skupiny, měli jsme jenom jedno auto, tak jsme vzali dvoukoláky, na jednom byla přenosná stříkačka PS-8, na druhém PS-12 na pumpování vody a jedno auto,“ doplňuje bývaly velitel jerlochovických hasičů.

Povodně, 11. července 1997, Ostrava-Koblov.
Povodeň 1997 v Ostravě, podívejte se po čtvrt století na exkluzivní fotogalerii

Dramatická situace podle něj nastala v pondělí, kdy zjistili, že se rodiče nedostanou do školky pro děti. „Tak jsme celou školku přesunuli do jiného místa ve vesnici, kde nebylo tolik vody. U jedné rodiny se ty děti soustředily a městský úřad hlásil, ať si je rodiče vyzvedávají tam. Chodilo se přes most a někteří lidé, když viděli, jak jim mezi nohama protéká voda, tak se roztřepali. Tak jsme pak rodiče nechali stát u cesty a děcka jsme jim tam převáděli sami, protože jsme měli strach, že to někoho strhne do vody. Nějakou lezeckou techniku, že bychom se k něčemu uvázali, jsme tenkrát neměli,“ poznamenává Břetislav Grulich.

Hasiči tenkrát byli bez spojení, navíc plno věcí nefungovalo. Proto každé ráno v 8 hodin byla na městském úřadě ve Fulneku porada, kde se scházela povodňová komise, všichni velitelé hasičských sborů a ti, co by nějak mohli pomoci – rozdělily se úkoly a šlo se dělat. „Týden v kuse se jelo – v sobotu a neděli to bylo živelné, od pondělka už jsme tomu dali nějaký řád. Udělaly se dvě směny, které se střídaly po dvanácti hodinách. Takže jsme to nějak zvládli,“ uzavírá Břetislav Grulich.