Kliknutím zvětšíteManželé Šugarovi ve zmíněném roce 1906 požádali město o povolení provozovat letní hostinec, od 10. února 1907 měli celoroční provoz hostince. „Potom to přešlo na jejich dceru Josefu, která se provdala za Josefa Čecha. A do té rodiny jsme se provdala i já. Ta Josefa Čechová byla babička od mého bývalého manžela,“ pokračuje ve vyprávění Alena Čechová.
Hospoda fungovala někdy do první poloviny osmdesátých let dvacátého století. Po necelých deseti letech, 11. srpna 1991 její provoz obnovila Alena Čechová s manželem. Museli ji ale nejprve opravit, protože se moc provozovat nedala. Když měla hospůdka dvacetiletí od znovuotevření, došlo i na oslavu.
Historie Hostince U Čechů sahá do roku 1907.
„Venku hrála kapela, hodně lidí na to potom vzpomínalo. Chtěla jsem udělat nějakou oslavu znovu po třiceti letech, jenže do toho přišel covid a hodně aktivit, které jsme měli v plánu, šlo pryč,“ říká Alena Čechová.
Restaurace s výčepem je zhruba pro pětadvacet hostů a zdobí ji paroží na stěnách. To největší je ještě z dob, kdy hostinec provozovali zmínění Josefa a Josef Čechovi. Vedle výčepu je salonek pro asi dvacítku lidí, na druhé straně objektu se nachází sál, kde je možné pořádat oslavy pro zhruba čtyřicet lidí. Na jedné stěně v sále visí dva obrazy s portréty zakladatelů hostince, manželů Šugarových.
Alena Čechová mi také ukazuje fotografii hostince pořízenou při jeho otevření v roce 1907.
Hostinec U Čechů je podle jeho provozovatelky taková klasická hospoda. „Na obědy máme dvě jídla na meníčko, když dojdou, tak přecházíme na rychlé smažené pokrmy. Ale na obědy se snažím vařit hlavně klasickou českou kuchyni,“ upozorňuje Alena Čechová.
Na čepu je desetistupňový Radegast, Plzeň, točí také Zubr a kofolu. V letním období je na čepu i nealkoholické pivo a občas i nějaké speciály. Ty ale přes covidové období provozovatelka zrušila.
„Přes zimu je tady kšeft horší. Drží nás, že třeba děláme zabíjačkové hody, mezitím jsme dělali i zvěřinové hody. Ještě jsme před covidem jsme dělali posledního dubna čarodějnice – přijely tady hard rockové kapely,“ pak to všechno padlo,“ konstatuje Alena Čechová a připomíná, že s akcí na pálení čarodějnic začínali už v roce 2009.
Historie Hostince U Čechů sahá do roku 1907.
Dělávali den dětí, kuželky, pingpongové turnaje a dokonce i bigbeatové plesy.Nebýt moderní pípy, tak by člověk řekl, že v Hostinci U Čechů se zastavil čas. Zašlou minulost například připomínají klasické porcelánové pivní podtácky. „Ty jsme našli na půdě. K nim ale máme i papírové, protože chlapi ty porcelánové moc rádi nemají. Zůstává v tom voda, která pak skapává ze sklenic,“ vysvětluje Alena Čechová.
Stálých štamgastů už ale do hospůdky moc nechodí. Někteří už odešli navždy a chování dalších potenciálních zákazníků změnila covidová epidemie. Lidi mnohem častěji popíjejí doma. „Řekla bych, že lidi už k sobě nemají tak blízko jako kdysi. To se tady sešli, hráli na kytary, zpívalo se. Postupem času to ale upadalo,“ podotýká posmutněle Alena Čechová. Naštěstí končí zima a blíží se jaro a léto, kdy vynese na zahradu stoly a slunečníky. Na zahradu, které vévodí veliký kaštan, který každoročně krásně rozkvétá.
Hostinec U Čechů má otevřeno od pondělí do soboty, v neděli je zavřeno. Alena Čechová vaří sama, na obsluhu má servírku a když je akce, ještě přibírá pomocnici na brigádu. Vaří se jen pro hostinec, ale už se stalo, že vařila do nosičů pro dětský sportovní klub, který měl nedaleko soustředění, nebo dělníkům, kteří stavěli silnici.
Alena Čechová přiznává, že by ji nikdy nenapadlo, že bude provozovat hospodu. „Mám ekonomickou školu. Jednou bývalý manžel řekl, že bychom mohli dělat hospodu. Tak jsme do toho šli. Obsluhovala jsem, tchyně vařila, později vařil manžel. Jenže nikdy není dobře, když je rodina pohromadě, přišla ponorková nemoc. Naštěstí jsem to překlenula. A dnes mám radost, když lidi všechno sní a odcházejí spokojení. To pak člověka baví,“ uzavírá Alena Čechová.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
