Můžeme rakovinu zdědit? Nejen na tuto otázku hledali odpověď genetici v novojičínských laboratořích v uplynulých třech letech.

„Nedědí se nádor jako takový, ale pouze náchylnost k němu. Tato náchylnost se předává potomkům do další generace s pravděpodobností 50 procent,“ vysvětlují.

Pozoruhodný výzkum měl za cíl zmapovat genetické rozdíly u onkologických pacientů a zdravých lidí nad 60 let, které budou využity při diagnostice náchylnosti k různým typům nádorového onemocnění. Genetici se zaměřili na dobrovolníky, u nichž se ve třech generacích rakovina nevyskytla.

„Ovšem hledání rodin bez „onkologické minulosti“ je složité,“ přiznává odborný garant Laboratoře molekulární biologie AGELLAB v Novém Jičíně Spiros Tavandzis a zároveň vysvětluje problematiku genetiky samotné: „Onkologické onemocnění se v 90 až 95 procentech případů objevuje náhodně, většinou v pozdním věku a je podmíněno především faktory životního prostředí, stravou, životním stylem a jen v menší míře tzv. genetickým pozadím organismu.“

Právě ale na „podetřelé geny“ se výzkumníci zaměřili u 700 dobrovolníků, u kterých zkoumali přes 220 vybraných genů. „Konkrétně zjišťovali chyby v genetické abecedě DNA. Jednalo se z velké části o geny, které mají v buňkách za úkol ochranu a opravu poškozených úseků DNA nebo například regulaci dělení buněk,“ pokračuje mluvčí společnosti Agel Radka Miloševská.

„Poškození DNA se v průběhu svého života nikdo z nás bohužel nevyhne, je jednou z příčin stárnutí organismu, degenerativních změn a různých onemocnění. Denně je naše tělo s těmito změnami, kterým říkáme mutace, konfrontováno a denně musí být schopno opravit několik tisíc takových zásahů. V projektu se zaměřujeme na nalezení mutací, které se vyskytují významně častěji u onkologických pacientů než u zdravých kontrol,“ vysvětluje dále vedoucí laboratoře s tím, že pokud genetici ví, že se daná nejasná mutace vyskytuje pouze u zdravých osob, mohou ji s klidným svědomím ignorovat, což významně ulehčuje a urychluje práci.

Nejvýznamnějším přínosem výzkumu je však zpřesnění klasifikace dopadu některých mutací na vznik nádoru, protože získané informace lze pak efektivně využít v nastavení léčby na míru. Genetici dokáží přesněji říct, zda bude daný lék u konkrétního pacienta účinný, nebo ne, a lékař se tak může přesně rozhodnou pro správný postup.

„Jiným příkladem je naše schopnost poskytnout lékaři takovou informaci, která umožní nestresovat zdravé příbuzné onkologického pacienta. Opět uvedu příklad. Pokud se v rodině opakovaně v několika generacích po sobě objevují nádorová nemocnění, předpokládá se vliv dědičnosti a zdraví příbuzní nemocných tak mohou být ve stresu z toho, že se toto onemocnění objeví i u nich. Pokud v takovéto rodině zjistíme přítomnost prokazatelně škodlivé mutace, můžeme zkontrolovat, zda je nebo není přítomna také u zdravých příbuzných. Ti, u nichž ji nezjistíme, se pak nemusí celoživotně bát, protože jejich riziko onemocnění je nízké,“ popisuje Spiros Tavandzi.

Ukončeným projektem CZEcanca získali odborníci i další důležitá zjištění a stále bude pokračovat spolupráce na náboru dobrovolníků. „Geneticky podmíněným onkologickým onemocněním trpí pouze 5 až 10 procent populace, většina nádorů vzniká spontánní náhodou, a to především z důvodu vystavení fyzikálním, chemickým nebo biologickým mutagenům, které může skrývat třeba dlouhodobý zánět či dlouhodobý a intenzivní stres,“ zdůraznila Radka Miloševská.

Výsledky výzkumu také odhalily například to, že ne všechny mutace, o kterých si odborníci donedávna mysleli, že jsou škodlivé, opravdu škodlivé jsou.

„Některé z nich, i když se tváří nebezpečně, se ve skutečnosti vyskytují i u úplně zdravých lidí. A naopak jiné, které mohou vypadat neškodně, zase tak úplně neškodné nejsou. Celou dobu se bavíme především o nádorových onemocněních, k nimž dochází z důvodů geneticky způsobené náchylnosti. V tomto případě má tedy genetika navrch, nejedná se však o jistý rozsudek,“ dodal Spiros Tavandzis s upozorněním, že to, zda nádor vznikne, nebo ne, ovlivňujeme z určité menší části také my svým stylem života a také okolní prostředí, ve kterém žijeme.