Dlužníky se mohou stát snadno a rychle. Nebankovní instituce totiž objevily novou metodu, jak získat další klienty. A to často bez jejich vědomí. Dlužníky jiných společností, kteří jsou již tak často ve velkých finančních problémech, obesílají dopisem, v němž je uschována kreditní karta.

Stačí jednou vybrat

Po pár dnech dorazí i doporučený dopis s kódem PIN. Pro aktivaci karty pak stačí zadání kódu a výběr hotovosti v bankomatu. Adresát se pak automaticky stává dlužníkem společnosti, a to aniž by podepsal jakoukoliv smlouvu.

Na stále rostoucí počet případů v metropoli poukázala společnost Člověk v tísni. „Zatím víme přibližně o deseti Pražanech. Do závažných problémů se dostala například naše klientka, která vloni ztratila práci. Na nákup základních potravin využila tedy právě této kreditní karty. Že se tak stává dlužníkem společnosti, vůbec netušila. Do dnešního dne neví, kolik spolu s úroky vlastně dluží,“ popisuje situaci klientů sociální pracovnice Lucie Jindráková.

Na horší časy?

Také s případným navrácením kreditní karty bývá problém. „Když se lidé obrátí na pracovníky společnosti s tím, že o kartu nemají zájem, odmítají ji přijmout. Říkají, ať si ji třeba nechají doma na horší časy,“ dodává Jindráková. Společnosti, které karty rozesílají, ale tvrdí: neděláme nic špatného.

Společnost Cetelem, která takto lidem kreditní karty posílá, ale považuje svůj postup za naprosto legální.

Cetelem svůj postup hájí

„Ve všech případech se jednalo o zákazníky společnosti Cetelem. Jejich kontakt jsme získali tak, že si třeba vzali někde zboží na splátky a uzavřeli takzvaný bi-kontrakt. Zboží řádně spláceli, a tak jsme jim po čtyřech až pěti měsících nabídli kreditní kartu. Záleží pak samozřejmě na klientech, zda ji využijí, nebo nikoliv,“ vysvětluje postup společnosti Cetelem Martin Malý. Za právně napadnutelný považuje podobný postup společnosti právník Tomáš Sokol.

Právník to však vidí jinak

„Neviděl jsem konkrétní ujednání dopisu přiloženého ke kreditní kartě. Ale musí splňovat standardy spotřebitelské smlouvy. To znamená, musí být napsána srozumitelným způsobem, písmena ve smlouvě musí být dostatečně velká. V případě soudního sporu je bezesporu jasné, že by dlužníci museli zaplatit dlužnou částku, kterou z kreditní karty vybrali.

Co se týče dalších režijních poplatků, muselo by se prokázat, zda tomu klient rozuměl, zkoumala by se jeho situace a tak dále. Ale podle všeho by dlužníci měli velkou šanci na výhru,“ rozvedl svůj pohled na uvedený případ Sokol. Na složitost případu poukázala i tisková mluvčí Úřadu na ochranu osobních údajů Hana Štěpánková.

Vždy se vyplatí opatrnost

„Je otázkou, co je legální a co není. Bez toho, aniž by si někdo stěžoval a případ se prošetřil, se dá věc těžko posuzovat. Společnosti mohou získávat údaje z databáze dlužníků v případě, že si lidé chtějí vzít úvěr. V tomto případě ale není zcela jasné, zda se nejedná o jejich zneužití. Bohužel je ale možné, že lidé dnes často podepisují různé formuláře se souhlasem zpracováním osobních údajů a často ani nevědí, komu vlastně a k jakým účelům svůj souhlas dali,“ upozornila.

Jak již Deník před časem uvedl, dluhy českých občanů se prudce zvyšují, ročně zhruba o třetinu. V průměru sice české domácnosti dluží méně, než co je obvyklé v zemích Evropské unie, ale rizikový je nárůst zadlužení především u sociálně slabých domácností.

U bank loni domácnosti dlužily 680 miliard korun, u nebankovních institucí 170 miliard.