„Ještě si stěží dojdu na záchod. Ale to je všechno, víc toho nenachodím,“ podotkla paní Božena. Proto dokud její stav nebyl tak vážný, pomáhala jí obětavá kamarádka. To však ještě nevyžadovala tak velkou péči jako nyní.

Když se její stav zhoršil, začal o ni pečovat její synovec, který dříve pracoval jako řidič z povolání, takže většinu času doma nebyl a starat se o ni nemohl. Rodina nechtěla tetu umístit do domova důchodců, a tak synovec změnil zaměstnání, a vzali si ji domů. „Nyní dostává příspěvek na péči čtyři tisíce na měsíc. Není to nic moc, ale aspoň něco,“ řekl pan Milan a dodal: „Vím od ostatních, že příspěvky na péči jsou u nich při stejném, ne-li lepším zdravotním stavu, vyšší, ale u nás je to dáno asi tím, že jsme oba pracující. Taky je ale pravda, že jsme proti výši příspěvku mohli podat odvolání, což jsme ale neudělali,“ nastínil. „Každopádně ale, než se zařídilo všechno okolo zvýšení příspěvku, tak to trvalo dlouhou dobu. Je to sice složitý proces, ale určitě stojí za to si příspěvek vyřídit,“ dodal.

Čtyři tisíce tak postačí na to, aby rodina zaplatila výdaje na jídlo a zvýšenou spotřebu vody, elektřiny a plynu. „A to už nepočítám, když ji občas vezeme k doktorovi. Ale určitě jsme za pomoc od státu rádi. Mnozí však třeba ani nevědí, že na něj mají nárok,“ doplnil.