Někteří obyvatelé Oder znají Petra Kučerku staršího jako turistu, jiní zase jako vášnivého fotografa a další jako rybáře, který chytá ryby na březích Odry. Už šestatřicet let se však tento vitální senior věnuje i jinému koníčku – řezbářství.

Jak přišel k tomuto řemeslu? Z televize. „Bylo tam, že na Valašsku jsou řezbáři a na Českomoravské vrchovině zase betlemáři. Tak já jsem si říkal, tož na Odersku jsme asi všeci bulatí, že nic neumíme, tak jsem se na druhý den ráno vzbudil a že budu řezbář,“ popsal začátek dlouholetého příběhu Kučerka.

Po seznámení s tím, co všechno toto řemeslo obnáší, se dal do práce. „Předtím jsem sbíral samorosty. Umím malovat. Možná, že ne precizně, ale umím si ledasco namalovat, co potřebuju pro sebe, a tak jsem začal shánět nějaké podklady, jak vypadají dláta a nakonec jsem si je i nadělal. Většinu jsem si dělal sám, taky si je brousím,“ a ukázal na zem, kde ležela pečlivě srovnaná řada dlát různých velikostí.

Nejprve začal se štítky pod myslivecké trofeje. Poté se mu podařilo skloubit dva své nádherné koníčky dohromady – řezbářství a včelařství. „Začal jsem vyrábět kláty ve valašském stylu. Taky jsem hodně vyřezával svaté, třeba patrona včelařů, svatého Ambrože a doma mám úly Praotce Čecha, Libuši a Přemysla Oráče, taky pražské Hradčany. Syn je stolař, tak jsem mu udělal svatého Josefa,“ popsal řezbář.

Mezi jeho další díla patří čagany i plastiky Mariaskály a indiánské totemy. „Nejsložitější, co jsem dělal, byl obrázek Cyrila a Metoděje,“ dodal vzápětí. Jeho práce však nekončí jen u přátel či zákazníků. Když Odry dostaly jako darem dřevěnou plastiku rytíře a ona popraskala, byl to Kučerka, koho zavolaly.

„Byl udělaný z mokrého dřeva a oni ho dali do tepla, takže popraskal, tak jsem ho spravil. Taky jsem jim slíbil, že když dělají ten nový park, že jim ještě udělám úl do něj,“ vypočetl a stále se při tom usmíval.

Co činí tohoto šestasedmdesátiletého seniora tak aktivním? On sám prý nikdy nepracoval více, než osm hodin denně, pokud to nebylo nezbytně nutné. „Není totiž důležité, jak mám velký důchod, ale jak dlouho ho užiju,“ uzavřel řezbář a dal se opět do díla.