Výstava možná vyvolá svým pojetím a exponáty malý skandál. Oba dva umělci se pohybují na samé hraně Myšlenek a nemyšlenek, jiného a podivného. Svět se mění. Dříve by autoři pozvedli ze židlí spíše občany usedlé a konformní, v dnešním tepu doby spíše ty mladší, s aktuálním vnímáním světa. Autoři se svou expozicí nechtějí nikoho dotknout, pouze kladou vizualizované otázky.
Odpovědi ani jeden z nich nenabízí ani neočekává. Mimo jiné představuje divákům sousoší svatby dvou stejnopohlavních s názvem Podivná svatba a sedmero příbuzných, Rychlé šípy progresivistické, Popelníček, Úspěšný lov na blondýnku a řadu dalších exponátů.
„Co se například týká Rychlých šípů, není přece statisticky možné, aby se mezi pěti chlapci nevyskytl ani jeden s jiným, kterýmkoli, z nepřeberného množství 76 genderů. Aby mezi nimi nebyl alespoň jeden gender fluidní, transgender či nebinární jedinec. Nemohou svým příkladem skryté misogynie stigmatizovat další generace našich dětí. Není přece možné, aby se tito celá léta vozili po alternativě Bratrstva kočičí pracky, aniž zkoumali, že jejich hostilita a agrese vychází ze zanedbané ranné socializace, jejímž přímým důsledkem je emoční labilita a citová deprivace. Tato parta musí být přezkoumána z pohledu absolutně neliberální liberální demokracie. Z pohledu zostřeného progresivismu, který musí tvrdě působit na převýchovu a správné zařazení těchto jedinců,“ míní s velkou dávkou recese. Libor Hřivnáč
Charouskův rozměrný obraz Revoluce, s lehkou ironií vyjadřuje autorův pohled na současný svět. Nenabízí řešení, ani odpovědi, ale ty zjevně od umělců nikdo neočekává. Jeho smyslné, intuitivní koláže, tvořené postupem času, čekaly právě na tuto obskurní příležitost. Připomínají, že nejen prací živ je člověk. Stejně tak obraz Úspěšný lov na blondýnku, u kterého vnímáme Pavlovo období z dob společného ateliéru s malířem Martinem Velíškem. Stará kruhadla přeměnil v muže a ženu, a to se všemi atributy, kterými obě pohlaví disponují. Lebka, co nemá úctu k rozkladu, nebo Paroháč rozvíjí téma Charouskova „Obskurního absurdismu.“ Hřivnáčovy drobnosti Prague Angelic ham, onyxový Popelníček a Absurdní drama stejně jako Kapitán korábu a jeho věrný pes, svým oddechovým pojetím vykouzlí úsměv na rtech, aniž by vyklouzly z dané výstavní koncepce. Společnou výstavu na stěnách doplňuje k danému tématu nepoetická poezie a halasné provolání této dvoučlenné umělecké skupiny: Manifest obskurního absurdismu. Zájemci si ji mohou prohlížet během května a června.
Základem uměleckých děl obskurního absurdismu je nitřní umělecké pnutí, snění a neukojitelná touha realizovat myšlenky, bouřící v hlavě. Absurdismus vzniká při úmyslně nebo neúmyslně změněném vnitřním stavu mysli autora. Ta realitu přetváří i pozměňuje. Následně ve svých obrysech vzniká budoucí, zprvu nehmotné, následně zhmotnělé umělecké dílo. Obskurní umění vzniká z niterné potřeby zhmotnění původní myšlenky a nápadu. Snahou vytvořit dílo a třeba i uměleckou, lehce erotickou grotesku. Zhmotněná myšlenka je odpovědí na rozpory současného světa. není základem tohoto směru, které dotváří erotický podtón. Dílo působí až ironicky, lehce diváka dráždí, a popřípadě uvádí do stavu myšlenkové a tělesné nestability. Groteska v kombinaci s primitivním sexualismem je povýšen do art formy.
O autorech, Liboru Hřivnáčovi a Pavlu Charouskovi lze říci, že sáhli do utajených zákoutí svých ateliérů a myšlenkových procesů. Doslova otevřeli „třináctou komnatu,“ a nejsou si jisti, zda ji lze zase uzavřít. Tímto výstavním experimentem se ocitli zcela mimo svou běžnou uměleckou tvorbu. Světu doslova oznamují: Jsme zde, jsme jiní než vy, a myslete si o nás, co se vám zlíbí. Opavský rodák Libor Hřivnáč fotografuje, píše básně a sochaří. Miluje kámen, který přetváří dle svých představ a jako galerista a developer provozuje v Opavě prestižní Galerii Hřivnáč. Rodák ze Dvora Králové nad Labem Pavel Charousek vystudoval absolutoriu na akademii výtvarného umění v Praze v oboru sochařství. Je členem Asociace kanadských sochařů a za svou uměleckou tvorbu obdržel mnohá prestižní ocenění.
