V průběhu roku 1900 vyrobili v továrně 23 automobilů. První série, označená jako A, nesla jméno Alter Vierer Stará čtyřka. Název udával počet sedadel v automobilu, a automobily se ještě dosti podobaly kočárům. K řízení sloužila řídítka.

Druhá série, označená jako Neuer Vierer, byla vedená jako typ B. Zatí m co Alter Vierer měl stále podobu kočáru, typ B se už podobal automobilu.

Druhá série, označená jako Neuer Vierer, byla vedená jako typ B. Zatí m co Alter Vierer měl stále podobu kočáru, typ B se už podobal automobilu.

Byly vyráběny v mnoha karoserických verzích pro dvě až osm osob. Vybaveny byly volantem na šikmém sloupku řízení a také horskou vzpěrou, která měla zaručit bezpečnou jízdu směrem do kopce. V případě nesnází se o ni automobil zapřel a zabránil tak rozjezdu automobilu zpět z kopce. Tyto automobily byly vybavovány dvouválcovými motory o výkonu 8, 9, 10 a 12 koňských sil. S těmito motory pak dosahovaly rychlosti až 45 km/h. Právě motory byly rozbuškou pro neshody mezi tehdejšími konstruktéry Ledwinkou a Svitákem. Objevily se problémy jak s motory, tak s převodovkami. Konstrukce umístění motoru byla intenzivně kritizována i Rakousko-uherským tiskem jako nepraktická a zastaralá. A byla to pravda. K motoru se bylo možné dostat pouze přes podlahu automobilu, a to ještě dost špatně. Zatím co jinde už měli motory vpředu, typ B měl pod přední kapotou nádrž na benzin. A Kopřivničtí začali konat.

Tatrovky před příchodem konstruktéra Ledwinky

V roce 1904 zkonstruovali v podniku typ E, jehož konstrukce byla jen vylepšenou variantou tiskem zatracované koncepce automobilu s motorem uprostřed pod podlahou.

Tatrovky před příchodem konstruktéra Ledwinky.

Posledním typem této koncepce byl model F, který éru těchto automobilů definitivně ukončil. Na motorech nového typu pracovali konstruktéři Kronfeld a Lang. Tito dva pánové se nezávisle na sobě pokoušeli zkonstruovat motory podle trendu, který v té době určoval směr. Jednalo se o motory se stojatými válci v řadě, které měly být umístěny na předku vozidla.

Tatrovky před příchodem konstruktéra Ledwinky.

Typ K, čtyřválec o objemu pět tisíc kubických centimetrů, byl konstrukčně mdlý a na svůj objem nevýkonný, z důvodu vyšší váhy, nakonec nebyl využit. Motor pana Langa, typ L, byl konstrukčně zdařilejší a přes nižší objem, čtyři kubické centimetry, měl stejný výkon jako motor Kronfeldův.

Tento motor byl nakonec využit do několika automobilů, například do nákladního vozu typ R, hasičské stříkačky typu K, vozů typu M a omnibusů typu O.

Jednalo se o nezdařilé, byť pokrokové konstrukce a jejich masové využití bylo vyloučeno. Znechuceni neúspěchem opustili pánové Lang a Kronfeld továrnu. Všechny další pokusy o nový a spolehlivý motor selhaly, a tak se ředitel automobilky Hugo Fišer rozhodl povolat do Kopřivnice konstruktéra Hanse Ledwinku, který byl od roku 1902 zaměstnán u firmy Friedmann, která se zabývala stavbou parních vozidel. Hans Ledwinka byl jako volontér už u stavby prvního automobilu Präsident a výroba automobilů byla jeho životní prioritou. Při svém pobytu v Rakousku získal mnoho cenných zkušeností, a tak převzal celé vedení konstrukce automobilky.