Frenštát pod Radhoštěm udržuje úzké vztahy s krajany z Texasu a několik z nich navštívilo frenštátské muzeum při zahájení výstavy Sbírkové předměty z Texasu, která se konala k pěti letům od otevření muzea a stálé expozice vystěhovalectví. Radomír Golas, jenž je také místopředsedou Muzejní a vlastivědné společnosti ve Frenštátě pod Radhoštěm, barvitě vylíčil, jak kdysi exponáty do muzea sháněl.

Začalo to v roce 2004, když měl jet do Texasu na návštěvu k Darwinovi Machu, jednomu z přítomných na zmíněném zahájení výstavy. „Tehdejší ředitel zdejšího muzea Jiří Klučka mě požádal, abychom se pokusili v Texasu zajistit takzvaný texaský vůz, který je k vidění ve stálé expozici muzea. Najezdili jsme asi dva tisíce kilometrů, až jsme vůz našli, a také jsem objevil snímek, na němž je vůz i s kravskými rohy. Bohužel jsme tenkrát neměli peníze," vyprávěl Radomír Golas.

Jenže než se Radomírovi Golasovi podařilo sehnat peníze, dostal od Darwina Machu vzkaz, že vůz už je prodaný. Šance se tak naskytla v roce 2006. „Tehdy jel Valašský soubor písní a tanců Radhošť do Texasu a to už jsem měl v kapse něco přes tři tisíce dolarů, které nám zapůjčil Jiří Zátopek. A protože mi pan Darwin Machu chtěl ukázat, jak to na takové farmě vypadá, dohodli jsme se, že nepůjdu na vystoupení souboru, ale že navštívíme Edwina Hlavatého, který nám dal pro frenštátské muzeum nejvíce exponátů," pokračoval Radomír Golas.

Společně Drahomírem Strnadlem, předsedou muzejní společnosti, který zájezd organizoval, na farmě Edwina Hlavatého vybrali asi čtyřicet exponátů. Potom odjel k Darwinovi a Nancy Machu. „Tam nastala velká práce, protože on měl doma plno exponátů z celého Texasu. Tak mě požádal, abych dvacet exponátů vybral pro zdejší muzeum. Známá, Bennie Stastna, zjišťovala údaje k případnému proclení, každý exponát musel být označen lístečkem a cenou. V půl třetí ráno mě ta pracovní skupina poslala spát, že už jim nejsem potřebný, oni pracovali asi do půl šesté ráno," líčil Radomír Golas dění v Texasu.

Kolem poledne se skupina přesunula do jisté firmy, kde se exponáty balily a dávaly do kontejneru. „Za vůz jsem zaplatil asi dva tisíce šest set dolarů, což je značná suma, dalších šedesát dolarů jsem dal za ty kravské rohy. A té firmě jsem měl zaplatit šest set dolarů za uskladnění exponátů do kontejneru," naznačil zápletku Radomír Golas. Oficiálně už měl totiž jen 596 dolarů. „Tak jsem dal ty čtyři dolary ze svého. Když jsem to zaplatil a podepsal, tak ta pracovnice na mě spustila moravsky, její rodiče pocházeli z Olomouce. Řekl jsem jí: Tož čtyři dolary mi scházely, a vy jste mi to neodpustila, když děláme ve Frenštátě takovou velkou akci. Byl to takový žertík, kterému jsme se zasmáli, a tím to skončilo," pousmál se Radomír Golas.

To ovšem netušil, že jeho snažení bude mít ještě zajímavou dohru.„Když jsme přijeli do Prahy, tak členové souboru Radhošť mě obstoupili a jeden z nich mi věnoval v PET lahvi čtyři sta centů. A ty mám dodneška," uzavřel Radomír Golas.