Jak dlouho působíte ve školství?

Ve školství působím aktivně již devatenáctý rok, ale ve skutečnosti ještě mnohem déle, téměř 44 let. Jak je to možné? Moji rodiče byli zapálení učitelé celý život, takže jsem se účastnila domácích pedagogických porad již před svým narozením a jsem doslova odkojená touto profesí.

S nadšením jsem ve svých pěti letech učila svoje plyšáky, které jsem posadila jednoho vedle druhého na postel a kárala je, že se neumí chovat, že se neučí, že jim asi budu muset dát pětku,… Zkrátka, bavilo mě tehdy přesně to, co dnes nemám na své práci vůbec ráda.

Co myslíte, že je ve školství v současné době nejtěžší?

Podle mého názoru se školství potýká s velkými problémy. Je to především nejasnost pravidel, neustálé změny, z nichž plyne nejistota žáků, studentů i kantorů. Nedostatek financí způsobuje to, že ve školství je málo výrazných kreativních osobností, školy mají minimální pravomoci atd.

Raději uvedu příklad. Rodič zažádá školu o uvolnění svého syna či dcery z výuky, protože si chce vzít dítě na dovolenou. Dítě je ale nepořádný žák, má špatné známky a jeho docházka do školy taky za nic nestojí. Třídní učitel s uvolněním žáka nesouhlasí. A co na to rodič? Dítě si přesto odveze. A co na to škola? Nic nemůže udělat, přece rodič má hlavní slovo. Dobrá, respektujme to tedy.

Vzápětí se však dostaneme k dalšímu absurdnímu případu. Končí školní rok a děti odcházejí na letní prázdniny. Proč musí škola poučovat děti o bezpečném chování během prázdnin? Vždyť za ně v této době neodpovídá. A takových příkladů současného školního Kocourkova bych mohla uvést celý seznam. Neustále vyplňujeme nějaké tabulky, píšeme rozsáhlé plány, odesíláme hlášení atd. A v tomto koloběhu ztrácíme energii na skutečnou práci s dětmi. A to je mi velmi líto.

Jakým směrem by se škola měla pod vaším vedením posunout? Chcete dětem nabídnout něco nového?

Nechci čtenáře unavovat výčty svých záměrů, ale je jich hodně. Tím nejdůležitějším je to, že chci rozšířit nabídku školy. Přála bych si, aby děti neseděly samy doma u počítačů, ale aby chodily do kroužků jazykových, sportovních a umělecky zaměřených. Zkrátka, aby objevily to, co je baví, v čem mohou vyniknout, aby našly kamarády, kolektiv, kam budou patřit, který je podrží, když nastanou problémy.

Máte nějaký cíl, kterého byste chtěla ve své funkci dosáhnout?

Mám jediný obrovský cíl zvýšit zájem rodičů o naši školu, naplnit třídy, vytvořit ve škole přátelskou, ale pracovní atmosféru, prostředí, ve kterém budou platit jasná pravidla, protože mnoho dětí dnes vůbec nechápe pojmy jako povinnost a zodpovědnost, jen se naučily ohánět svými právy. Dokonce mi jeden tatínek vyprávěl, že se bojí trestat své dítě, protože mu vyhrožovalo, že zavolá na Linku důvěry, že je týráno rodiči.

Zkrátka, děti se nesmějí nudit. Musí mít své pravidelné povinnosti, měly by chápat, že chodit do školy je práce a že mají za své studijní výsledky zodpovědnost. Jejich volný čas by měl být vyplněn smysluplnou činností. Možná to zní banálně, ale kdyby se nám podařilo tyto zásady vštípit dětem, pokládala bych to za veliký úspěch.

Vaše povolání je velmi náročné. Jak si nejlépe odpočinete?

Ráda jezdím na kole, plavu, hraji v ochotnickém souboru Odřivous, cestuji a doma mám svoji zahrádku, tři tlusté kocoury a manžela. A máme se všichni rádi a to mě vždycky podrží nad vodou.

Simona Mikšová