Skauti tak chtěli poděkovat manželům Najvarovým za vedení Junáku. Od roku 1990 až do 14. září stál včele Junáku právě Jaroslav Najvar (74), přezdívaný jako Rikitan, a vposledních letech mu byla zástupcem jeho žena Dagmar alias Pomněnka.

Jmenování se uskutečnilo ve slavnostním stylu a vnaprostém utajení pro oba zmiňované. „Pro oba to bylo překvapení. Poslali jsme jim povolávací rozkaz, takže netušili o co půjde,“ vysvětlil současný náčelník střediska Jan Bartoš. Rikitan sPomněnkou dorazili na koupaliště vLibotíně vosm večer a podle povolávacího rozkazu se vydali po loučemi osvětlené cestě až do ohnivého kruhu. Tam je čekalo překvapení. Ze tmy vystoupili všichni skauti vzástupu svých rodičů, přátel, sponzorů a vedoucích dalších středisek, aby jim za dlouholeté aktivní vedení Junáku poděkovali. Titul (šerpu) Hrdý štramberský skaut jim předal bývalý starosta Jan Socha a nynější místostarosta Pavel Podolský.

„Rikitana znám už deset let. Vzpomínám si, jak jsme za ním s kamarádem na táboře vždycky večer chodili a on nám povídal svoje zážitky z války a ze života. Vždycky jsme ho rádi poslouchali, je to velký vypravěč,“ prozradil o Rikitanovi Bartoš. Proslovem na jeho radosti i útrapy zavzpomínal také Aleš Procházka, příznivec skautingu. „V roce 2001 podstoupil na klinice vTřinci operaci srdce, kdy mu byl voperován sedminásobný by-pas. Knašemu zděšení i úžasu se osmý den po operaci objevil vkroji na letním táboře a zdravil se se všemi skauty. Poté musel být rychle odvezen na ošetření a byly mu sděleny zásady rekonvalescence a závažnosti operace,“ poukázal Procházka.

Samotný Rikitan neskrýval dojetí nad milým překvapením. „Nepotrpím si na žádnou slávu, ale tohle je to nejkrásnější, co můžu dostat. Na konci být se všemi a vidět vděk za to všechno,“ řekl Rikitan.

I přes nepříznivé počasí, které celou akci provázelo, se na Libotíně sešla asi stovka lidí, kteří si nechtěli nechat ujít příležitost, a potřást Rikitanovi a Pomněnce levicí a poděkovat za to, co společně pro štramberské skauty vykonali.