Bylo to zklamání. Sčítání výsledků druhého kola senátních voleb sledoval v sobotu odpoledne Antonín Prachař s kolegy z hnutí Ano v přerovské restauraci U Labutě. I přes prohru ale v týmu nevládla negativní nálada. „Je to realita," řekl Antonín Prachař pro Deník.

Volby skončily, co máte v plánu?

Teď si sednu a povykládám se svým týmem. Nebereme to jako totálně poraženeckou náladu, to je doufám vidět. Soustředíme se na práci. Důležité je, že hnutí Ano se dohodlo na obsazení radnice ve městě Přerov, které je skutečně problematické, jak po stránce sociální, tak po stránce dopravy. Rád povedu korektní debatu k vyřešení všech problémů s lidmi, kteří teď budou na radnici.

A jakým konkrétním věcem se jako ministr dopravy teď budete věnovat?

Musíme dořešit výběrové řízení na dálnici a výkupy pozemků – na to se chci primárně soustředit. Potom je to doplnění managamentu organizací podřízených ministerstvu dopravy. Souhlasím s tím, že se mi nepovedlo úplně všechno, ale na druhou stranu, jmenovat někoho, o kom nejste přesvědčený, že je dlouhodobě schopen to řídit, nemůžu. Nejsem takový. Nechci se dopustit dalšího problému a komplikací, když jsem vybral a jmenoval člověka, který po čtyřech měsících sám utekl.

V médiích zaznělo, že se pod vámi třese ministerská židlička.

Ale ona se třese od druhého dne, co jsem tam nastoupil. Průměrná životnost ministra je osm a půl měsíců, já už jsem ji překonal. Takže po této stránce dobrý, mám ambice ten negativní průměr vylepšit.

Jaké odezvy o své kandidatuře jste měl u vás doma v Želatovicích?

Byla tam obrovská podpora. Myslím, že je to vidět i na výsledcích sčítání a jsem za ni rád. Podpora byla i v Přerově a v okolních obcích. Drtivě jsme prohráli v Lipníku a v Hranicích, je to i výrazem toho, že hnutí Ano není na radnici v Hranicích. Musíme se zaměřit na to, kde se stala chyba, a co s tím do budoucna dělat dál, abychom voliče i v těchto oblastech přesvědčili, že to co děláme, děláme pro jejich prospěch a děláme to nejlépe, jak umíme.

Můžete prozradit, kolik bylo do kampaně investováno?

Měli jsme transparentní podmínky, padesát procent platila centrála hnutí Ano, padesát procent jsem platil sám. Nemám ještě úplně všecko sečteno, ale mé osobní náklady se pohybují kolem 300 tisíc korun.

Zmínil jste, že pro vás byl celý proces velkou zkušeností.

Byla to obrovská zkušenost, byť v omezeném čase. Jako člen vlády toho času nemáte jako „ovčí babička" paní Seitlová, která mohla obcházet lidi po malých vesnicích. Chtěl jsem se věnovat resortu, který jsem převzal v totálně zdevastovaném stavu, takže primárně jsem se soustředil na práci tam a možná i to sehrálo svou roli.

Zpětně tedy, udělal byste něco jinak?

Myslím, že ne. Věnoval jsem tomu hodně času, soboty a neděle na úkor rodiny. Celý tým včetně mojí rodiny udělal maximum.

Co vůbec říkala vaše rodina na vaši senátskou kandidaturu?

Rodina je v uvozovkách nadšená už od samotného vstupu do vlády. Jsou asi jediní, kdo bude mít z prohry dobrý pocit, protože nebudu mít další pracovní povinnosti. (smích)