Judo

Kolébkou Juda je Japonsko a doslova znamená jemná cesta. Je to styl japonského bojového umění a velmi rozšířený sport. Jeho celý název zní Kodokan Judo a vzniklo z několika škol džiu-džitsu, které vyučovaly sebeobranu neozbrojeného člověka. Sebeobrana řešila skutečné bojové situace, které vznikaly při boji muže proti muži. Úspěšné provedení technik, pak končilo smrtí útočníka nebo jeho zraněním, například vykloubením nebo zlomeninou.

Cílem Juda je mít možnost volby, zda při úspěšně provedené obraně útočníka poraním nebo nad ním pouze získám kontrolu a vysvětlím mu marnost jeho počínání. Je to takzvaná měkká škola, kde proti síle útoku nejde síla obránce, ale obránce se snaží útoku vyhnout či jej odvést stranou. Dvě základní hesla juda jsou: Minimální úsilí – maximální účinnost a vzájemný prospěch. První princip znamená využívat co nejúčinněji svou sílu a umožňuje porazit i fyzicky silnějšího soupeře. Druhý princip učí vzájemnému respektu mezi lidmi.

Karate

K jednotlivým vyšším třídám náležela kdysi privilegia i povinnosti. Mezi nejvýznamnější z nich patřilo i studium bojových technik a filosofických disciplín. Tak se stalo, že Bódhidharma (třetí dítě krále Sugandhy) byl vycvičen v umění boje holýma rukama a zároveň byl mnichem Prajnatarou vyučován i v buddhismu. Někdy kolem roku 520 přišel Bódhidharma do Číny a v chrámovém komplexu Šao-lin začal vyučovat své pojetí buddhismu. Aby jeho žáci lépe zvládali náročné meditační techniky, vytvořil pro mnichy program cvičení pro zvyšování fyzické kondice založený na již zmiňovaném umění boje holýma rukama. Cvičení původně nebyla určena k vycvičení mnichů na bojovníky, ale k tomu, aby si žáci uvědomili funkčnost jednotlivých částí svého těla a tím položili základ pro zvládnutí meditačních technik.

Záhy po Bodhidharmově smrti v Číně nastaly těžké časy. Zuřila válka a její výboje se nevyhýbaly ani klášteru. Mniši byli nuceni se bránit a k tomu byla vyučovaná fyzická cvičení velmi vhodná. Klášter se tak úspěšně ubránil a s postupem času bojové umění dále rozvíjel. Po nějakou dobu sem dokonce císař posílal na výcvik některé ze svých elitních vojáků.

Dnes je úloha karate mnohostranná. Jako prostředek sebeobrany se vyučuje v soukromých klubech a v Japonsku je součástí tréninkového programu pro policisty a členy ozbrojených sil. Všude ve světě získává karate velkou popularitu jako soutěžní sport, který zdůrazňuje mentální kázeň, stejně tak jako fyzické schopnosti.

Muay Thai, neboli thajský box

Toto thajské plně kontaktní bojové umění se vyvinulo zřejmě z čínských bojových umění a v Thajsku si získalo obrovskou popularitu. Původně se souboje odehrávaly převážně na tržištích. Později začaly vznikat specializované stadiony a zápas se přesunul do klasického ringu.
Jedná se o jeden z nejtvrdších bojových sportů. Jsou povoleny údery lokty a koleny. Kromě suspenzoru, chrániče zubů a rukavic se nepoužívají žádné chrániče a bojovníci nastupují k zápasu bosí. Souboj pak trvá pět kol po třech minutách.

Řecko římský zápas

Zápasnická utkání byla zařazena již do programu starořeckých olympijských her a ve středověku byl zápas součástí rytířské výchovy. První pravidla zápasu byla zpracována v 90. letech 19. století.

Jedná se o boj dvou soupeřů stejné hmotnostní kategorie podle stanovených pravidel. Dělí se na styl řecko římský a volný. V zápase řecko římském je povoleno provádět záběry od pasu nahoru a ve volném stylu pak i od pasu dolů. Cílem je soupeře položit na lopatky nebo zvítězit bodovou převahou. Vše se přitom řídí přísnými pravidly, na které dohlíží rozhodčí.

Capoeira

Capoeira bývá představována jako brazilský bojový tanec bývalých otroků. Ve skutečnosti se však stala bojovým sportem s pevnými pravidly, který v posledních letech dosáhl obliby i v České republice.

Od roku 1707 byla capoeira zakázána. Otroci ji dále pěstovali pod rouškou „bojového tance“, elegantních pohybů a akrobacie. Od roku 1808 brazilská vládnoucí třída tvrdě potlačovala toto bojové umění a proti capoeiristům postupovala neobyčejně brutálně. O několik let později byli barevní otroci dokonce v takové situaci, že i postávání na rohu ulice či pískání, anebo vyluzování jakéhokoli zvuku bylo považováno za projev zakázané capoeiry a bylo proti nim krutě zasahováno.

Navzdory tomu se od roku 1972 capoeira opět stala díky státu Brazílie uznávaným bojovým uměním. Stala se populární, dostala pevná pravidla a stala se po fotbalu druhým nejoblíbenějším brazilským sportem.

Aikido

Aikido je japonské umění sebeobrany. Je založen na myšlence neagresivity, rozvíjí cvičícího jedince po fyzické i psychické stránce. Název je složen ze tří japonských znaků: ai – harmonie, ki – energie, dó – cesta.

Již na počátku devátého století na císařském dvoře vznikly základy bojového umění, ze kterého v budoucnosti vzniklo Aikido. Byly to metody úderů a tlaků na nervová centra ve spojení s páčením kloubů a využíváním pohybu útočníka.

Kromě úderů, pák a hodů se protivníkovy akce ruší horizontálními, vertikálními a diagonálními, cirkulárními, sférickými i spirálovými pohyby kolem boků obránce. Výuka se týká základních pohybů a pádů, samotných technik v postoji i v kleče a práce s tradičními zbraněmi jako je nůž, meč či krátká tyč.

Zajímavostí jistě je, že si zakladatel Aikido v zájmu zachování tradice nepřál degradaci Aikido na sport pořádáním zápasů a soutěží. Základní myšlenkou tohoto umění je hledání harmonie, ve které rivalita a soutěživost nemají místo. To je asi hlavní důvod menší popularity aikida ve srovnání s jinými bojovými uměními, v nichž se soutěže pořádají.

Tai chi

Spíše tanec nebo ladný elegantní pohyb připomíná asijské bojové umění Tai chi. Hlavní filozofií Tai chi je neútočit silou proti síle, ale naopak využívat jemnost a ohebnost proti síle a tvrdosti. Cílem je naopak využít sílu soupeře ve svůj prospěch.

Tai chi je vhodné pro všechny lidi a skupiny, které mají zájem se ho naučit. Velmi důležitý je i zdravotní aspekt, který toto bojové umění bezpochyby má. Tai chi hodně pracuje s vnitřní energií a všeobecně zlepšuje stav organismu. Nezanedbatelný vliv má na to, že harmonizuje levou a pravou stranu člověka, protože praváci mají více rozvinutou pravou stranu a leváci naopak.