Když asi po roce a půl vcházím do domu manželů Bartlových v Rybí na Novojičínsku, nechce se mi ani věřit, že dívenka, která přede mnou rychle mizí po čtyřech do obýváku, je tatáž malá Nikolka, která tam tehdy, coby téměř dvacetiměsíční dítě, ležela na dece „jako placka". U sedací soupravy se Nikolka zastavuje, chytá se sedačky a staví se na nohy.

„Po poslední Klim-therapy se Nikolka postavila a už dokonce občas udělá i pár kroků," říká s uspokojením Michaela Bartlová, maminka Nikolky, a dodává, že léčebné procedury dceři výrazně pomáhají ke zlepšení stavu. To, že se dcerka postavila, je pro Bartlovy něco jako dárek k Vánocům.

Nikolka neměla nejšťastnější vstup do života. Krátce před porodem nastaly u maminky komplikace, po porodu nebylo jasné, jestli miminko přežije další hodiny. Nikolka přežila, ale lékaři u ní diagnostikovali hydrocefalus, nadměrnou tvorbu mozkomíšního moku v mozkových komorách. Měla špatnou motoriku, ochablé trupové svalstvo, levou ruku neuměla používat, nohy ji neunesly. Dnes, v polovině svého čtvrtého roku, má za sebou třináct operací. Za uchem má zavedený shunt, spojku, která odvádí mozkomíšní mok do břicha.

Začalo to plastovými víčky

Když zhruba před rokem a půl začala jedna známá Michaely Bartlové organizovat sbírání plastových víček pro Nikolku, asi nikdo nečekal takovou odezvu. Kromě „sběratelů víček" začali lidé organizovat další akce. „Pomohli nám kopřivničtí amatérští hokejisté, na kočičí výstavě se vybralo asi dvacet tisíc, železárny nám poslaly peníze, které zaměstnanci našetřili na kávě, další peníze nám dala firma Plakor, předali nám výtěžek z charitativního bazaru, pomohli nám ale i další…," vypočítává Michaela Bartlová. Peníze rodina potřebovala na to, aby mohla dceři zaplatit Klim-therapy, specializovaný léčebný program zaměřený na pohybovou terapii. Skládá se z dvacítky tříhodinových jednotek, které obnášejí například nahřívání, protahování, cvičení na kladkách, pohyb v chodítku či cvičení ve stabilizačním oblečku. Program provádějí v Jodových sanatoriích Klimkovice a stojí necelých 95 tisíc korun. „Pojišťovna na tyto terapie přispívá padesáti tisíci korunami ročně, aby to bylo účinné, je dobré ten program absolvovat opakovaně," poznamenává Michaela Bartlová.

První Klim-therapy loni Nikolka podle maminky nezvládla, a tak přešla na program Reha. „Je to také rehabilitační cvičení asi hodinu a půl, ale nepoužívá se stabilizační obleček. Po této terapii se Nikolka dostala do šikmého sedu a na čtyři, takže jsme zaznamenali pokrok," zdůrazňuje Nikolčina maminka. Dcerka jí mezi vyprávěním několikrát skočí do řeči. „Mami, kde mám tu knížku?" ptá se. Po chvilce jí bráška dává fotoknihu s jejími fotografiemi. Některé z nich Nikolka živě komentuje a její maminka pokračuje ve vyprávění.

Nikolka začala chodit

Další Klim-therapy už Nikolka zvládla. „Najížděli jsme tam ve vysokém kleku a odjeli jsme v chodítku. To byl úplně obrovský pokrok," říká nadšeně Michaela Bartlová a dodává, že před necelými třemi týdny se Nikolka vrátila z Klimkovic, kde absolvovala další Klim-therapy a dá se říci, že Bartlovým přichystala před Vánoci krásný dárek. „Sama se postaví, chodí kolem stolu. Zase se hodně zlepšila," neskrývá radost Michaela Bartlová. Vzápětí ale upozorňuje, že i když dcerka vypadá na první pohled jako normální a dokonce docela pěkně s okolím komunikuje, není vše jako u jiných dětí.

„Ona trpí mentální retardací, má své odchylky, neumí banální věci, třeba nesloží čtyři kostečky na sebe. Pro mě je ale důležité, že řekne, co chce a potřebuje, třeba že chce spinkat a podobně," popisuje situaci Michaela Bartlová a dodává, že se stále nejvíce se zaměřujeme na pohyb. „Říká se, že co se zvládne do deseti let, to je nejdůležitější. Po těchto lázních nám řekli, že vozíčkář nebude, ale že bude potřebovat berličky nebo jinou pomoc. Takže chodit bude umět, ale bude vratká a nebude mít výdrž. Právě rehabilitace budou potřebné, jak poroste, aby to přibývající svalstvo neochabovalo," podotýká.

V březnu příštího roku by Nikolka měla absolvovat další terapii. „Odborníci doporučují, abychom jí pak dali měsíc oddech, ona si odpočine, ten mozek to začne používat, a v tu chvíli ji začnou učit nové věci. To prý hodně pomůže. Ale je to otázka dvou set tisíc," nechává Michaela Bartlová nedokončenou větu.

V každém případě je velice vděčná všem, kdo se jakkoliv podíleli a podílejí na tom, že Nikolka už se dnes umí postavit na nohy. „Kdyby nám kamarádka nezačala sbírat víčka a kdyby nám nepomohly noviny, tak ona mohla být ležící," uzavírá Michaela Bartlová.