Jana Kuncová o tom, co si prožila, nechce hovořit, stejně jako o případu svého syna. „Nikdy jsem neměla potřebu se svěřovat,“ vysvětluje žena, která se přece jen rozhodla alespoň naznačit něco o osobnosti svého bývalého manžela formou otevřeného dopisu.

Více k soudu najdete ZDE!

Po chvilce přece se přece jen uvolí, alespoň k několika větám, které doplňují její vyjádření v dopise. „Odešli jsme, když synovi bylo šest nebo sedm let. Starší syn zůstal na Pohoři a sestra rovněž odešla,“ vrací se v myšlenkách zhruba o šestnáct let nazpátek Jana Kuncová, která tak na výchovu syna zůstala sama. „On je hodně hodný, a je chytrý. Dělal školu, ale pak se rozhodl, že školy nechá. Měl sedmnáct a půl roku,“ pokračuje žena a dodává, že tehdy mezi ní a synem vypukly spory, jaké jsou ale běžné i v jiných rodinách.

Když měl její syn asi osmnáct a půl roku, nechtěl už poslouchat, že vzdělání je jedna z nejdůležitějších věcí a rozhodl se, že odejde. „Tak jsem mu řekla: Dobře, Martine tak si sáhni na práci. Běž si osahat život, a až třeba něčím budeš, tak zase přijď. Naše spory se pořád týkaly tady toho. Obrátil se na sestru a odstěhoval se tam, na Pohoř. Ale nerozcházeli jsme se ve zlém,“ dodává matka syna, jehož soud právě odsoudil k šestnácti letům vězení.

Několikrát jej i poté potkala, věděla, že jej sestra nastěhovala do domu, kde žil její bývalý manžel. „Sezónně pracoval u manžela od své sestry,“ říká ještě Jana Kuncová.

Přečtěte si také: Názory na vraždu se různí

Se synem se setkala i po jeho zatčení. Jezdívala za ním, pokud to bylo možné. „Jinak mu posílám drogerii, balíky,“ uzavírá žena, která si před několika dny prožila asi nejtěžší chvíle svého života, a to když byla přítomna soudu se svým synem. Tam s ním nesměla promluvit. Hovořit s ním bude moci až při dalších návštěvách ve věznici.

Otevřený dopis Jany Kuncové najdete v úterním vydání týdeníku Region.