Procházku obcí, která se v roce 1990 osamostatnila od Oder, začínám, téměř jako v každé obci, u obecního úřadu. Vydávám se k parkovišti, za nímž je lípa česko-německého přátelství, od ní se přesunuji k soše Jana Nepomuckého, přecházím přes silnici ke kostelu Navštívení Panny Marie a vstupuji na hřbitov.

Ten se mi zdá poměrně malý. Je tady ale hodně náhrobků se jmény původních obyvatel, u památníku padlým a pohřešovaným obyvatelům Mankovic ve dvou světových válkách se zastavuji. Celkem je na třech deskách 66 jmen - nejmladším v obou válkách bylo osmnáct let, je tu i několik devatenáctiletých.

Mankovice jsou obec se zajímavou historií.Mankovice jsou obec se zajímavou historií.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Opouštím hřbitov s myšlenkou, že to nejsmutnější mám za sebou a vydávám se přes silnici k domu, na němž je deska připomínající, že se v něm narodil první misionář obnovené Jednoty bratrské, jenž působil v Grónsku. Jmenoval se Matthäus (Matouš) Stach.

Procházím po chodníku kolem hlavní silnice, občas kolem mě projede velký náklaďák patrně ne právě předpisovou rychlostí. Není to příjemné.

Mankovice jsou obec se zajímavou historií.Mankovice jsou obec se zajímavou historií.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Okolo bývalých statků se dostávám do centra obce. Restaurace nefunguje, ale to již delší dobu, zato kulturní dům má vkusnou novou fasádu a areál s víceúčelovým hřištěm a solidním zázemím za ním lahodí oku. Zejména výzdoba okolo něj. Když přecházím přes silnici k areálu základní a mateřské školy, uvědomuji si, že se lehce usmívám.

Školní zahrada v Mankovicích je svými rozměry snad ta největší, kterou jsem při dosavadních návštěvách obcí viděl. Samozřejmostí jsou různé herní prvky. Z vývěsní skříňky se na mě z fotografií dívají páťáci, kteří se s touto vesnickou školou loučí.

Pokračuji dál k dolnímu konci. Přicházím k památníku na paměť osvobození a padlým hrdinům. Kolem něj jsou nové domy, staví a rekonstruuje se i na několika dalších místech obce. Míjím další kříž, když po chvíli fotím další kříž, místní obyvatelka mi říká, že kdysi bylo takové pravidlo, že v obci má být sedm křížů. Z webových stránek se později dozvídám, že v Mankovicích je jich deset.

Kolem soukromého rybníka a řadovek se dostávám na dolní konec obce. Vracím se k parkovišti, nasedám do auta a vydávám se do části, které se říká Baráky. Místo, ležící stranou od hlavní silnice, má zvláštní atmosféru. Je tady božský klid.

Vracím se zpět na hlavní silnici a tentokrát ji opouštím u objektu firmy Kuberg. Pokračuji kolem rybníka, po chvíli se zastavuji u památníčku, který je v místě, kam dopadla ve druhé světové válce sestřelená německá stíhačka.

Kousek dál je Mičkův lesík, cedule upozorňují, že vstup do něj je na vlastní nebezpečí, neboť hrozí pády přeschlých dřevin. Někdo tady už popadané větve a stromy odstraňuje, a tak si troufnu až ke krmelci. Po chvíli už pokračuji po původní cestičce a zastavuji se až na mýtince, kde nacházím lípu republiky a posezení – zjišťuji, že obojí je dílem místních seniorů.

Vracím se na hlavní silnici, z ní odbočuji k železniční zastávce, kde mohu obdivovat asi 200 let starou lípu srdčitou.

Mankovice jsou obec se zajímavou historií.Mankovice jsou obec se zajímavou historií.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Mým dalším cílem je sportovní areál. Fotbalové hřiště se solidním zázemím doplňuje bikrosová trať. Na její startovní ploše mě napadá, že toto je asi nejvyšší místo v Mankovicích – nebo aspoň jedno z nejvyšších. Opouštím adrenalinový „koutek“, ještě se přesunuji do části, které se říká Samota.

Už mi zbývají jen areál údržby dálnice a kafilérie a jsem na konci Mankovic. Vtom si vzpomenu na tip, který jsem dostal. Autem se vracím k centru obce, před kulturním domem zahýbám doprava a po chvíli opět doprava. Zastavuji a vydávám se k místu, kde má být splav na Odře. Po chvíli se přede mnou objevuje nádherné kousek krajiny ukryté před civilizací. Nelituji, že jsem se vrátil. Už jen kvůli tomu se do Mankovic určitě zase rád podívám.

V nápisech na podstavci sochy sv. Jana Nepomuckého jsou zašifrované letopočty.V nápisech na podstavci sochy sv. Jana Nepomuckého jsou zašifrované letopočty.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

V nápisu jsou skryté číslice

Socha sv. Jana Nepomuckého patří k nejvýznamnějším památkám Mankovic. Stojí vedle parkoviště přes silnici naproti kostela. Sochu nechal postavit 11. července 1761 farář Johann Hilscher, který byl v Mankovicích farářem od roku 1747 až do roku 1768. Sochu věnoval svému předchůdci, faráři Georgovi Ritter von Zeno zum Dannhaus, který pracoval jako farní v Mankovicích pouze jeden rok a to v roce 1746. Zvýrazněné římské číslice v nápisu na podstavci tvoří letopočet. Stačí poskládat tato písmena postupně od nejvyšší římské číslice M po nejnižší I, čímž dojdeme ke tvaru MDCCXXVIIIIIIIIIIIIIIIIIIIII, což se dá chápat jako 1746. Obdobné je to i u nápisu na druhé straně.

Školní zahrada slouží školákům i veřejnosti

Základní škola a Mateřská škola Mankovice je venkovská malotřídní škola s jedním oddělením mateřské školy a dvěma třídami prvního stupně základní školy. Zřizovatelem je obec Mankovice.

Ředitel ZŠ a MŠ Mankovice Daniel Matyáš upřesňuje, že v mateřské škole pracují dvě učitelky a jedna pedagogická asistentka. Ve školním roce 2020/2021 školku navštěvovalo 21 dětí, včetně dvouletých. „Školka disponuje hernou, využívá také školní tělocvičnu a školní zahradu,“ poznamenává Daniel Matyáš.

Mankovice jsou obec se zajímavou historií.Mankovice jsou obec se zajímavou historií.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

V základní škole pracují dva učitelé na plný úvazek a jedna učitelka na zkrácený úvazek, která je rovněž vychovatelkou ve školní družině. V 1. třídě bylo ve školním roce 2020/2021 devět žáků, z toho pět prvňáčků a čtyři druháci, ve 2. třídě bylo šest žáků dva čtvrťáci a čtyři páťáci. „Škola je vybavená počítačovou technikou - pc, tablety, interaktivní tabule. Má počítačovou učebnu, jídelnu, která rovněž slouží jako školní družina, malou tělocvičnu, školní knihovnu. Na pozemku školy je zahrada vybavená hracími prvky,“ dodává ředitel.

Doplňuje, že škola je zapojená v projektech Šablony a MAP Odry, díky kterým může organizovat výchovně-vzdělávací akce pro děti a žáky školy. V letošním roce, z důvodu epidemiologických opatření bylo konání akcí značně omezené, přesto se některé uskutečnily. Byl to například výlety do ZOO Lešná, výlet mateřské školy na Horečky u Frenštátu pod Radhoštěm, výlet základní školy do Klokočůvku k Maria skále či Zahradní slavnost s rozloučením s předškoláky a vycházejícími žáky. Děti se rovněž zúčastnily různých projektů, jako Matematický mág, Finanční gramotnost, Keramika, Mikroskopická morfologie včely medonosné nebo Život má mnoho podob.

Pod zemí ležela stíhačka

Při procházce od hlavní silnice k Mičkovu lesíku si nelze nevšimnout malého památníku po pravé straně lesní cesty. Je na něm deska s textem, který připomíná, že 17. prosince 1944 v tomto místě havarovala německá stíhačka Messerschmitt Bf 109 G 10, kterou sestřelilo americké letectvo v největší letecké bitvě II. světové války nad naším územím. Trosky letounu s ostatky dvaadvacetiletého pilota Heinze Kriega byly vyzdviženy 6. listopadu 1999 z hloubky 3 metrů. Případ objasnila Letecká historická společnost Vyškov.

Z historie Mankovic

Vzhledem k tomu, že o vzniku a založení většiny měst a obcí v našem kraji nejsou z té doby písemné doklady, neexistujee takovýto doklad ani o Mankovicích. Johanitská listina z roku 1188, ve které vystupuje jako svědek při jednání jakýsi Stephanus de Mankowic, nelze bez rizika a pochybnosti spojovat se vsí Mankovice o níž potom téměř dalších 200 let historické prameny mlčí.

Mankovice.Mankovice.Zdroj: archiv obcePrvní přesvědčivá písemná zpráva je tedy až z roku 1374, kdy ale Mankovice ještě nepatřily k oderskému panství. Z nepřímých skutečností, zejména z německého osídlení, pak z protáhlého půdorysu obce lze reálně usuzovat, že vznikla v době vnější neboli německé kolonizace, která v našem kraji proběhla v 2. polovině 13. století, a na počátku 14. století.

Pravděpodobně taky existovalo osídlení již o sto až dvěstě let dříve a bylo asi slovanského původu jako v celém našem kraji. Protože se píše, že do 13. století zde platilo slovanské právo. Osídlenci přicházeli za podmínky, že zde bude zavedeno a jim ponecháno německé právo, které jim zajišťovalo větší volnost a privilegia. Pocházeli z oblasti dnešního Bavorska, podle stavby obydlí - na čtyři strany uzavřené a uvnitř dvůr. Také časté jméno Beier u německých obyvatel může být odvozováno z toho.

Skutečnost, že Mankovice byly v průběhu 14. století součástí starojického panství Kravařů, je doloženo v listině z roku 1383. Touto listinou prodal Vok VI. z Kravař olomouckému proboštovi Vilému z Kortelangen na doživotí příjmy z obcí Jeseník, Mankovice a Horka, náležejících k Jičínskému panství. Když se po smrti Jana z Kravař provdala v roce 1436 jeho vdova Anežka za Jiřího ze Šternberka, jemuž náleželo oderské panství, připadly Mankovice patrně natrvalo k panství oderskému.

Koncem dvacátých let 15. století se dostalo Odersko a tím i Mankovice do víru pohnutých událostí husitského revolučního hnutí. I zde tedy zakotvila víra pod obojí, která zde přetrvala několik desetiletí. Husitská moc v Odrách ale také přispěla k značnému počeštění řady do té doby převážně německých měst a obcí. Byla zavedena čeština jako úřední jazyk listin a městských knih i v převážně německých městech.

Mankovice jsou obec se zajímavou historií.Mankovice jsou obec se zajímavou historií.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Kolem poloviny 16. století se i zde poměrně brzy prosadila luterská reforma, a již roku 1553 byl na oderské faře luterský pastor Bonaventura. Luteráni ovládli i Mankovickou faru, na které je jmenován již k roku 1483 luteranský pastor. Počet katolíků byl tenkrát nepatrný. Až v roce 1638 byl v Mankovicích opět první katolický kněz.

Za třicetileté války a drancování žoldáků zbyla z původních obyvatel Mankovic jen třetina, také slezské války obec poznamenaly. Za I. Slezské války v roce 1742 došlo u Mankovického mostu ke střetu císařského vojska s Prusy, kteří zde byli zahnání na útěk.

Místní kostel Navštívení Panny Marie byl postaven v roce 1795 během jednoho roku. Od roku 1774 podle nařízení císařovny Marie Terezie byla zavedena školní docházka pro děti od 6 do 12 let.

Mankovice byly v roce 1920 elektrifikovány, v roce 1938 byla postavena požární zbrojnice, ještě týž rok přišla německá okupace. Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto do Západního Německa v několika transportech. Noví osídlenci pak pocházeli převážně z Valašska.

Ti se později dočkali nové školy, pohostinství, kulturního domu s kinosálem či parkoviště. V době připojení k Odrám (1980 až 1989), pak i samoobsluhy, po osamostatnění v roce 1990 i vodovodu a plynofikace.

Byl upraven vzhled místního hřbitova a v roce 1997 bylo zřízeno pamětní místo bývalým zemřelým německým občanům a v roce 1998 si zde postavili bývalí němečtí občané žijící v Německu, pomník se jmény padlých za 1. a 2. světové války. Dnes žije v Mankovicích 568 obyvatel.

Slavní rodáci

Matthäus (Matouš) Stach (1711-1787), cestovatel a misionář, autor knih Grönländische Grammatik a Grosses grönländisches Wörterbuch - prvních spisů seznamujících Evropu s jazykem Eskymáků

Karl Gilg (1901-1981), šachový velmistr, mistr ÚJČS 1936 a mezinárodní mistr 1954

Jiří Lindovský (1948), akademický malíř, kreslíř a grafik

Zdroj: www.mankovice.cz

Zajímavost

Již v dávné době byla obec Mankovice a blízké okolí obydleno. Bylo to potvrzeno v roce 1891 při stavbě železniční trati Suchdol - Budišov. Tenkrát při hloubení jámy v místech dnešní zastávky byly objeveny bronzové předměty - úlomky různých spirál, jehel a sponek. Nejednalo se o pohřebiště, ale o depotní nález, to znamená, že tyto předměty byly úmyslně schované. Podle odhadu odborníků pocházejí předměty z 5. století před našim letopočtem (ze začátku tak zvané Hallstattské periody). Část se nachází v Zemském muzeu v Opavě.

Mankovice jsou obec se zajímavou historií.Mankovice jsou obec se zajímavou historií.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Tip na výlet

Ke kostelu s odpočívadlem asi 5 km od města Odry

Nejvýznamnější církevní památkou Mankovic je farní kostel Navštívení Panny Marie. Byl postaven v roce 1795 na místě staršího, již zchátralého kostela, v pozdně barokním slohu. Je 35 metrů dlouhý, 15 metrů široký, obrácen k severovýchodu. Hlavní oltář byl zhotoven roku 1850 Matoušem Muchelem. Pro unavené turisty vybudovala obec informační odpočívadlo nedaleko kostela. Tato oblast tvoří vhodné prostředí také pro relaxační vycházky do přírody, jejich cílem může být například památný strom lípa srdčitá, který je okolo 200 let starý, a roste vedle železniční zastávky.