O tom, že situace nebyla jednoduchá ani deset dnů po zásahu na Národní třídě v Praze, svědčí vzpomínky Miroslav Urbana, jenž společně s dalšími pěti lidmi manifestoval na náměstí v Novém Jičíně již v pondělí 21. listopadu. „Před stávkou členové Občanského fóra navštěvovali různá pracoviště, zvali zaměstnance k této manifestaci a předávali informace, aby se lidé nebáli přijít a odmítali zastrašování z řad vedení závodů.

Zúčastnil jsem se například s Vlastimilem Šimíkem takové návštěvy v Tonaku, kdy nás ředitel Holý nejprve nechtěl přijmout, ale pak nás vrátný nakonec pustil. Ředitel nás nechal sednout do své kanceláře a vyžádal si naše občanské průkazy. Po prohlédnutí, co jsme zač, jsme mu přednesli účel naši návštěvy. Na to nás odmítl, že procházel všechny provozy a že generální stávky se nezúčastní žádný pracovník,“ přiblížil dobu Miroslav Urban.

Obdobnou zkušenost podle něj zažil Antonín Forman při návštěvě Autopalu. Ředitel Glogar mu sdělil, že závod stávku nepodpoří a nikdo se ji nezúčastní. Sám ještě v pátek vydal písemný zákaz účasti na generální stávce. Z Autopalu ale přišlo tolik zaměstnanců, že se nakonec dostavil i on,“ doplnil Miroslav Urban.

V Kopřivnici se stávka konala na dvou místech, na prostranství před lisovnou v podniku Tatra a v centru města před nákupním střediskem. Na podporu požadavků Občanského fóra vystoupila například v Tatře řada zaměstnanců i zástupců kolektivu. Všichni se zavázali, že ztráty vzniklé generální stávkou nahradí o sobotách nebo zvýšenými výkony.

Ve Frenštátě pod Radhoštěm se sešli lidé na náměstí. Mikrofon a reproduktory, z nichž promlouvali řečníci, byly u kašny. Lidé spontánně vyjadřovali podporu požadovaným změnám ve společnosti a několikrát dali najevo negativní postoj k vedení města. Po skončení manifestační stávky se část lidí odebrala do nedaleké vinárny Vatikán, kde oficiálně založilo frenštátské Občanské fórum. Jedním z účastníků byl také Dalibor Norský, pozdější tajemník frenštátského městského úřadu. „Ta doba ale byla hodně složitá a nikdo nevěděl, jak to dopadne. Oni se nechtěli vzdát,“ řekl pro Deník Dalibor Norský.

Zajímavá situace, jak ji tehdy popsal týdeník Rozkvět, byla v koncernovém podniku Vagonka Studénka. Hospodářské vedení firmy, celozávodní výbor KSČ a ZV ROH vydali společné stanovisko, v němž mimo jiné uvádějí, že stávku nepovažují za účelný nástroj k vyjadřování postojů.

Oddělení konstrukce požadovalo, aby v době od 12 do 14 hodin mohly být z oken vyvěšeny vlajky a vlaječky a v případě, že by vedení podniku souhlasilo s přerušením práce v době od 12 do 14 hodin, nešlo by o stávku, nadpracovali by si to v 49. týdnu. Občanské fórum naopak jednoznačně vyzvalo pracující, aby se dvouhodinové manifestační stávky zúčastnili.

„Myslíme si, že když neohrozí ekonomiku našeho podniku cvičení Civilní obrany, Lidových milicí a schůze stranických organizací v pracovní době, nemůže ji ohrozit manifestační stávka,“ uvedli zástupci Občanského fóra.