Jednou z těch, kdo se přišli podívat, byla i Zdeňka Macíčková. Ta ve školce pracovala asi pět a půl roku od roku 1961. „Ta školka byla vždycky plná. Já jsem tady měla obě děcka,“ vzpomínala Macíčková, která ve školce prala, pomáhala chystat dětem svačiny a podobně.

Školku otevřelo 1. dubna 1959 město na žádost pracujících žen. Od roku 1965 byla závodní. „Nejdelší dobu, asi dvacet let, jsme patřili pod Vítkovice, které tady měly pobočku,“ uvedla řídící učitelka školky Stanislava Juráková.

Od 1. července 1991 školku provozoval Kotouč Štramberk a od 1. ledna 1994 je provozovatelem město, které v roce 2006 objekt, jenž byl kdysi ředitelskou vilou Kotouče, odkoupilo. Od roku 2003 je školka součástí právního subjektu Základní škola a Mateřská škola Štramberk.

Školka loni dostala nová okna, zateplení a proběhla rekonstrukce topení a podle Jurákové by to chtělo ještě nějaké vnitřní úpravy. I tak ale děti mají skvělé zázemí. Jídelna je na jiném patře než herna a ložnice. Ty jsou navíc udělané jako podkrovní a postele jsou v nich stále k dispozici. V jedné z heren mají děti prodejní stánek, další je rájem hlavně pro holky, neboť je v ní minikuchyňka a mini sedací souprava. Asi největším přínosem je obrovská zahrada s dřevěnými průlezkami, houpačkami bazénkem a hlavně s různými svahy. „Ta zahrada je k nezaplacení. V zimě se v ní dá sáňkovat i lyžovat,“ naznačila Juráková.

„Školka má v současné době dvě oddělení, povolená kapacita je tady padesát dětí. Zájem máme pořád a spíše jsme nuceni odmítat,“ poznamenala Juráková a upozornila, že zařízení má vlastní kuchyň, která může vyvařovat až sedmdesát obědů. Kromě dětí ze Štramberku se prý občas objeví také děti z Kopřivnice, Ženklavy či Příbora.

Juráková pracuje ve školce bezmála třicet let. Práci by neměnila. „Když jsme u těch malých dětí, tak se pořád cítíme být mladší. Ale když už tu přivedou někteří, které jsme tady měli svoje děti, uvědomí si člověk, jak ten čas letí,“ uzavřela Juráková.