Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Šlechta ve službách Masarykovy republiky

Kunín - Unikátní výstava bude zahájena na zámku v Kuníně tuto sobotu 7. května.

4.5.2011
SDÍLEJ:

Další historická bitva bude k vidění na Novojičínsku. V sobotu 7. května se odehraje v areálu kunínského zámku.Foto: Archiv/Správa zámku Kunín

Hodinu před rekonstrukcí středověké bitvy o město Nový Jičín, přibližující vypálení města panem Tovačovským z Cimburka roku 1427 (přesněji tedy v 15.00 hodin) se uskuteční vernisáž výstavy, která je nazvána Šlechta ve službách Masarykovy republiky. Téma nepochybně zajímavé a v očích veřejnosti možná neznámé. Už také proto, že výstavu přijede veřejnosti představit zástupce protagonistů, pan Antonín Bořek hrabě Dohalský z Dohalic.

Výstava přibližuje veřejnosti portréty jedinců z řad české historické šlechty, kteří přijali pozitivně vznik československého státu v roce 1918 a vstoupili na různých polích společenské a politické činnosti do jeho služeb. Jedná se o nepříliš známou problematiku českých moderních dějin, kdy je šlechta pokládána apriori za odpůrkyni republikánského státního zřízení. Přesto v jejích řadách nalezneme několik osobností (bratři Antonín, František a Zdeněk Bořek-Dohalští, Jindřich Kolowrat-Krakovský, Max Lobkowicz či František Schwarzenberg), které vázal respekt k prezidentu Masarykovi a jež dokázaly nalézt své místo v rámci demokratických pořádků meziválečného Československa. Své ztotožnění s první republikou pak tito šlechtici plně prokázali v časech nacistické okupace a v době komunistické totality, kdy proti těmto režimům aktivně vystupovali a současně jimi byli perzekvováni. Odkaz Masarykovy osobnosti je provázel celý jejich život, což dokládá i skutečnost, že např. Jindřich Kolowrat se po roce 1989 zasloužil o obnovu Ústavu T. G. Masaryka. Některým byl v 90. letech dokonce udělen Řád TGM.

Šlechta a její význam

Šlechta sehrávala po staletí významnou roli v dějinách evropských národů. Přestože v posledních dvou staletích ustupovala ze svých mocenských pozic sílícím občanským vrstvám, zůstává dodnes společensko-historickým fenoménem. Jako svébytný sociálně-politický útvar zanikla. Její představitelé, nositelé starobylých jmen, však upomínají na věky utvářené státní tradice. Šlechtictví je živým synonymem slov tradice, víra, dějinnost a kontinuita.

Vznikem Československé republiky na podzim 1918 se onen proces střídání elit „starých“ a „nových“ završil. Aristokracie čelí v těchto časech kritice snad ze všech stran. Kromě absence v protihabsburském odboji, konzervativizmu a sepětí s katolickou církví jí bylo vytýkáno nedostatečné hájení národních zájmů. Se šlechtou se již nepočítalo. Navíc národní shromáždění Republiky československé ji zákonem č. 61 ze dne 10. prosince 1918 zakazujícím šlechticům „užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem vyznačujícím šlechtictví“ zrušilo i právně. Obdobný osud ji stihl v revolučním Rusku, sousedním Rakousku, potažmo Německu, kde šlechtické tituly nemohly být napříště udíleny, ale směly být součástí občanského jména.

Ojedinělý typ ztotožnění se s Československou republikou představuje mezi šlechtou hraběcí rod Bořků-Dohalských z Dohalic, jehož příslušníci (zejména bratři František, Antonín a Zdeněk) vzhledem k starobylému původu rodu, jeho nacionalizaci a demokratizaci v průběhu 19. století a provázanosti s „neurozenými“ vrstvami společnosti, přijali od samého počátku republikánskou státní ideu za svou a stali se přirozenou součástí československých občanských elit, aniž by přitom ztratili svoji šlechtickou identitu.

Šlechtic a diplomat

Nejstarší ze jmenovaných sourozenců Dohalských, vystudovaný právník František, vstoupil hned v zárodcích republiky do jejího diplomatického sboru.

První mezinárodní štace ho čekala od září 1920 v Londýně, kde jako legační tajemník setrval tři roky. Nicméně svoji stěžejní životní diplomatickou roli zahájil 1. března 1927 ve Vídni. Až na přestávku způsobenou 2. světovou válkou tu prožil dlouhých 15 let. Rakouský politickým ovzduším 20. a 30. let prostupovalo neustálé napětí, jež vyvrcholilo v březnových dnech 1938 anšlusem k Německu. Do roka Hitler stanul i v Praze. František Bořek-Dohalský neváhal za sebe i syna Jiřího podepsat deklaraci české šlechty ze září 1938, v níž přibližně osm desítek česky cítících příslušníků šlechtických rodů dalo tímto krokem najevo sounáležitost s českým národem v odporu proti německé okupaci. František nakonec jako jediný z této bratrské trojice válku přežil – po téměř třech letech strávených v koncentračním táboře v Dachau.

Ačkoliv o návratu do diplomacie příliš neuvažoval, na výslovné přání ministra zahraničí Jana Masaryka přece jen nastoupil zpět do zahraničního úřadu, který jej vyslal zpět do jemu důvěrně známé Vídně. S nastolením monopolu KSČ v roce 1948 se u Dohalského dostavily obavy z dalšího směřování rodné země. Poúnorový vývoj mu nepřidával na zdraví, které se stále zhoršovalo. Nakonec byl 1. února 1949 přeložen z Vídně do Prahy a zanedlouho penzionován. Odchod do výslužby přijal vzhledem k politické situaci s úlevou. Na exil nepomýšlel. Chtěl dožít doma. Avšak klidného odpočinku si neužil. Zemřel v Praze v lednu 1951, kdy Státní bezpečnost chystala politický proces s jeho jediným synem Jiřím.

Kněz – šlechtic, novinář

V životě Antonína Bořka-Dohalského se prolínají jednak osudy šlechty, jednak katolického kléru. Z první sociální skupiny vzešel, do té druhé jej přivedly katolická výchova, ale především jeho zbožnost. Po studíích bohosloví v Praze a v Římě působil jako duchovní na řadě míst v Čechách. Avšak zlomový okamžik jeho církevní kariéry nastal roku 1924, kdy jej povolal pražský arcibiskup a ustanovil svým tajemníkem a ceremoniářem. Posléze byl jmenován metropolitním kanovníkem u svatého Víta na Pražském hradě. Byl přesvědčeným stoupencem demokratických hodnot a svobodného uspořádání společnosti. Politicky se jednoznačně přikláněl k prezidentu Masarykovi a tzv. hradnímu křídlu.

Antoním Bořek-Dohalský se nemohl vnitřně vyrovnat se změněnými poměry, které sebou přinesla nacistická okupace, což ho přivedlo i k rezignaci na úřad arcibiskupova kancléře. Po smrti arcibiskupa kardinála Kašpara v dubnu 1941 patřil k vážným kandidátům na uvolněný arcibiskupský stolec. Jeho protinacistické veřejné postoje nemohly zůstat bez odezvy. K Dohalskému zatčení došlo 5. června 1942, sotva dosloužil mši v ústavu slepých dívek. Téhož dne nacistické bezpečnostní složky zajistily rovněž Antonínova staršího bratra Františka. Asi 14 dní po zatčení byli sourozenci Dohalští převezeni do Terezína. V polovině června 1942 se cesty bratří rozdělily. Františka nacisté deportovalo do Dachau, kde strávil následující tři roky až do osvobození americkou armádou. Antonínova cesta směřovala do osvětimi. Zde nevydržel nelidské zacházení a krátce po svém příchodu umírá. Dle jidiného svědectví, jež se nám zachovalo, byl ubit při pochodu na práci.

Nejmladší z bratrské trojice Dohalských, Zdeněk se ideově přimykal k „hradní“ linii a podporoval myšlenky humanitní demokracie ztělesněné prezidentem T. G. Masarykem. Se vznikem republiky u Dohalského převládl zájem o novinařinu a polotiku. Jeho kroky vedly do Lidových novin. V nich mu náleželo specifické postavení. Svými kontakty na přestavitele Hradu zosobňoval pro Lidovky neocenitelný informační zdroj. Patřil rovněž ke kmenovým „pátečníkům.“ Skrze tato sezení přátel bratří Čapků se prohluboval i důvěrný vztah mezi Dohalským a T. G. Masarykem, který si ho v posledních létech svého života zval pravidelně k sobě do Lán. Vážil si jeho rozhledu a diskrétnosti, důvěřoval mu a v jeho společnosti se cítil dobře. Po okupaci se Dohalský okamžitě zapojil do odbojového hnutí. Coby Benešův důvěrník vytvářel spojení mezi domácí protektorátní vládou a exilovou vládou v Londýně. Gestapo nakonec spojení odhalilo 21. října 1941 Dohalského zatklo. Tři a půl roku strávil Dohalský za zdmi pankrácké věznice. A když se zdálo, že se přece jen dožije míru, byl 7. dubna 1945 v Terezíně popraven.

V osobě Jiřího Bořka-Dohalského měla pokračovat linie rodu. Jako úředník nastoupil do kanceláře prezidenta republiky Edvarda Beneše. Jeho třídní původ pak zapříčinil jeho perzekuci v časech komunistické totality. V průběhu roku 1950 pozatýkala StB zaměstnance kanceláře prezidenta republikyy. Mezi zajištěnými byl i Jiří Bořek-Dohalský. Na základě obvinění z velezrady byl odsousen k trestu odnětí svobody na 17 let. Jeho otec, zmíněný diplomat František, se vynesení rozsudku nedožil. Krátce po Novém roce 1951, kdy byl syn držen ve vazbě, zemřel na srdeční příhodu. Žádost aby se mohl Jiří účastnit pohřbu otce byla zamítnuta. Ve věznicích strávil celých 10 let. Osudy rodiny Dohalských jsou mimořádně dramatické. Výstava na kunínském zámku, mapující postoje šlechtických rodů během neklidného 20. století určitě stojí za zhlédnutí a návštěvu.

Podle librera autora výstavy Zděňka Hadraby zpracoval Jaroslav Zezulčík

Historický den na zámku v Kuníně

Sobota 7. května

Rekonstrukce středověké bitvy – „O vypálení Nového Jičína r. 1427 Janem Tovačovským z Cimburka“

14:00 zahájení - vystoupení šermířské skupiny Viator
14:30 - vystoupení historické kapely Codex
15:00 - vystoupení šermířské skupiny Tertium non datur
15.00 – vernisáž výstavy Šlechta ve službách Masarykovy republiky
15:30 - vystoupení taneční skupiny Mimi Fortunae
16:00 – rekonstrukce bitvy
20.00 – večerní blok - Historická kapela Codex, taneční revue v podání skupin mMimi Fortunae a V prostoru, ohňová šou v podání skupin Ardor, Svobodní sedláci a Corvus Arma

4.5.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Hokejisté HC Tatry Kopřivnice darovali krev v krevním centru v Ostravě-Porubě.
15

Hokejisté kopřivnické Tatry pomohli dobré věci

PATRIK FULNEK přispěl k výhře nad pražskou Duklou, ve které působil jednu sezonu, sedmi góly.

Evropské poháry? Postupně za tím půjdeme

Ve vlaku hořelo. Okolnosti vyšetřuje policie

Policisté vyšetřují okolnosti požáru, který vypukl na toaletě železničního vozu vlakového spoje R 820 směřujícího z Bohumína do Brna. Stálo se tak 1. října kolem jedenadvacáté hodiny.

Dvojitý úspěch novojičínských basketbalistů: výhra v soutěži a postup v poháru

Basketbalisté Nového Jičína se nejprve v neděli dočkali druhého vítězství v nové sezoně 1. ligy, sk. Východ, když v domácím prostředí zdolali rezervu Opavy 79:68 a ve středu pak uspěli i ve 3. kole českého poháru, když z palubovky druholigové Holice přivezli postup po vítězství 75:65.

Ďáblové nenechali rozjet Tatru a ovládli i druhé derby

Druhé derby v sezoně mezi druholigovými hokejisty Kopřivnice a Nového Jičína, které shlédlo devět stovek diváků, nabídlo drama až do závěrečné sirény, tři větší tresty, ale na konci pak znovu novojičínskou radost. Hostující Ďáblové totiž stopli Tatru i podruhé v sezoně a díky pátému vítězství v řadě si drží výtečné 3. místo.

Výstava ve Frenštátě připomíná svatební dny

/FOTOGALERIE/ Svatební den je jistě možno považovat za jeden z nejhezčích v životě. Tento slavnostní okamžik připomíná výstava v Klubu důchodců ve Frenštátě pod Radhoštěm.  

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení