Ten je součástí areálu vznikajícího muzea nákladních vozů Tatra. Umožňuje nejen ochranu vozu, ale nabídne návštěvníkům také expozici, která je přenese do doby výroby a provozu Slovenské strely.

Andrej Čírtek uvedl, že součástí technicko bezpečnostní zkoušky Slovenské strely byla také zkouška zrychlení z nuly na 130 kilometrů v hodině. Této vlastní maximální rychlosti dosáhne motorový vůz po ujetí dráhy 5700 metrů. Z rychlosti 120 kilometrů v hodině zastaví Slovenská strela po ujetí dráhy 567 metrů. Při zkušební jízdě se rovněž ověřovala účinnost ruční brzdy, která zastaví vlak z rychlosti 50 kilometrů za hodinu po ujetí 312 metrů. Po náročné rekonstrukci, která trvala více než dva roky, se parametry slavné motorové soupravy přesně shodují s těmi z roku 1936, kdy ji Tatra pro tehdejší Československé dráhy vyrobila.

„Úspěšná technicko bezpečnostní zkouška Slovenské strely je skvělou zprávou nejen pro všechny příznivce značky Tatra. Mohu prozradit, že předběžně jednáme o tom, že by se souprava mohla po kolejích vrátit do Kopřivnice ve druhé polovině příštího týdne s tím, že termín ještě upřesníme,“ říká Andrej Čírtek, tiskový mluvčí společnosti Tatra Trucks.

Celkové náklady na renovaci včetně výstavby depozitáře byly vyčísleny na 118 milionů korun, z toho téměř 80 milionů tvoří dotace z Evropské unie. Zbývající část poskytla společnost Tatra Trucks.

Slovenská strela je čtyřnápravový motorový vůz vyrobený v roce 1936 v kopřivnické Tatře pouze ve dvou kusech. Ve službách Československých státních drah nesly označení M 290.001 a M 290.002, přičemž druhý se dochoval dodnes. Tovární typové označení motorového vlaku je Tatra T 68 a dle spoje z Bratislavy do Prahy, na němž jezdil, dostal jméno Slovenská strela.

Do pravidelného provozu byl motorový vůz uveden 13. července 1936. S jednou zastávkou v Brně zvládla Slovenská strela přepravit své cestující nejprve za 4 hodiny a 51 minut a v roce 1937 se tato doba zkrátila na neuvěřitelné 4 hodiny a 18 minut. Tento čas byl pokořen až po dlouhých sedmdesáti letech vlakem typu SC Pendolino, který tehdy zvládl více než 400 km dlouhou trasu za 3 hodiny a 47 minut.