Soud s bývalými příslušníky StB Oldřichem Krkoškou a Jiřím Mlejneckým začal 9. července 1994. Václav Altrichter se líčení nezúčastnil, podle znalců trpěl v důsledku mučení chronickou úzkostnou neurózou, kterou spustila právě událost ze 14. dubna 1984.

Zmínění estébáci odvezli tehdejšího římskokatolického faráře, který sloužil ve Štramberku, do hotelu Stadion na náměstí v Kopřivnici. Tam jej podle obžaloby nutili ke spolupráci s StB. Mimo jiné mu vyhrožovali nožem a sekáčkem na maso s řečmi, že jej zabijí, že živý z místnosti neodejde a skončí v mrazicím boxu.

Součástí nátlaku byly rovněž hrozby, že do faráře nalijí s pomocí trychtýře alkohol. Na pomoc si oba estébáci přizvali servírku z hotelové restaurace, která se před farářem obnažovala, načež mu estébáci řekli, že ho obviní ze znásilnění. Po sedmi hodinách fyzických a psychických útrap se farář Altrichter zhroutil a spolupráci podepsal.

Obžalovaní u soudu neprojevili ani náznak lítosti. Jiří Mlejnecký, jenž v době soudu stále působil jako policista v Kopřivnici, farářovy obtíže zesměšňoval a často v průběhu jednání napadal téměř každý krok soudu. „Posudek na faráře považuji za lživý a zločinný,“ vykřikoval.

Podobně se Jiří Mlejnecký vyjádřil k soudnímu procesu. „Je to nezákonný proces srovnatelný s politickým terorem, při němž je bezohledně porušován trestní řád,“ uvedl. Policista dokonce tvrdil, že ví, že už je napsaný rozsudek a hledá se jen soudce, který ho přečte.

Přítomný pracovník Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Tomáš Hornof nezákonnost procesu odmítl a jako argument připomněl, že oba obžalovaní už byli za tento čin trestáni kázeňsky na podzim roku 1984. Oldřich Krkoška nejprve dostal desetiprocentní srážku z platu na tři měsíce, poté byl propuštěn ze služebního poměru.

Jiří Mlejnecký byl rovněž potrestán desetiprocentní srážkou z platu na tři měsíce a byl přeřazen do funkce staršího inspektora Pořádkové služby na oddělení Veřejné bezpečnosti v Kopřivnici. U soudu zaznělo, že kázeňský trest oba estébáci nedostali za způsob vedení „verbovky“, ale za to, že k tomu přizvali civilní osobu, tedy servírku z hotelu.

Závěr soudu byl takový, že se nepodařilo jednoznačně prokázat, že zdravotní a psychické potíže faráře Altrichtera způsobila jen událost z roku 1984, tudíž se na případ vztahovala pětiletá promlčecí doba od prosince 1989. Obvinění padlo až po ní.

„Případ oprávněně vyvolal ve veřejnosti pohoršení, nicméně u soudu je kvůli promlčení uzavřen,“ sdělil v prosinci 2003 k rozsudku soudce Jiří Hanzelka. Státní zástupkyně, která požadovala za zneužití pravomoci veřejného činitele podmíněné tresty, se odvolala Krajskému soudu, ten rozsudek okresního soudu potvrdil. Státní zástupkyně podala ještě dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, ten se ale v květnu 2005 přiklonil ke stanovisku Krajského soudu v Ostravě.

Diecéze ostravsko-opavská uvedla, že Václav Altrichter zemřel 31. prosince 2022 v 85 letech během slavení mše svaté v klášteře Milosrdných sester svatého Kříže v Kroměříži, kde prožíval léta odpočinku.