Sochař Jaroslav Holec o umělecké nápady nouzi nemá. „Inspiraci vidím všude kolem,“ řekl Deníku za doprovodu motorových pil, které právě tvarovaly ledové kvádry, umělec z Hané. A jak že se k dlátu, hoblíku či majzlíku dostal? „Šlo to tak nějak samo. Já jsem samouk, už to ale dělám spoustu let a živím se tím,“ řekl Holec, který má svůj, pro sochaře a výtvarníky nezbytný, ateliér ve Slatiňanech.

Jaroslav Holec pracuje především se dřevem, ale v současné době se pustil také do uměleckého opracovávání kamene. V otázce, zda je i sochařství ovlivněno módními trendy, má slatiňanský výtvarník jasno. „Nemám pocit, že by se ta móda nějak měnila,“ konstatoval Holec a jedním dechem dodal: „Letos (na 12. ročníku Sněhového království, které proběhlo o uplynulém víkendu na Pustevnách – pozn. red.) děláme z ledu ženskou figuru s názvem Vítr ve vlasech a myslím si, že tohle je oblíbený námět pro každého.“

Práce s ledem v mrazivém počasí je velice fyzicky náročná. Například jen letos musel jeho tým dva dny opracovávat a skládat ledové kostky tak, aby dosáhly požadovaného objemu na téměř dvou metrovou sochu. „Zahříváme se tím, že děláme a občas si dáme i nějakou tu slivovičku,“ odhalil svoji zbraň proti všudypřítomné zimě pravidelný účastník Sněhového království. Toto netradiční setkání umělců si ostatně Jaroslav Holec nemůže vynachválit. „Je to úžasná akce, která je výjimečná. U nás něco podobného není. Co se týče tohoto materiálu (uměle vyrobený led – pozn. red.), je to ojedinělá záležitost,“ vyzdvihuje Holec sochařské sympozium, které je od svého počátku v režii manželů Hrabalových z Rožnova pod Radhoštěm. Sněhové království se již dostalo i do povědomí široké veřejnosti. Důkazem toho je letošní dvacetitisícová návštěva, která zaplnila o třetím lednovém víkendu beskydské středisko Pustevny.