„Je to absolutně nejstarší soutěž v České republice, a kdybychom se podívali na okolní země, tak asi moc starších není. Jedinečnost je v tom, že je to bez přerušení. Je to díky domu dětí a zapáleným lidem, kteří to dělají," řekl Karel Čvančara z pořádajícího Klubu plastikových modelářů Tora Příbor.

Svou jedinečnost si příborská soutěž drží i v tom, že pořadatelé, jako jedni z mála, opravdu rozdělují účastníky na jednotlivé kategorie. „Máme mladší i starší žáky. Jinde, kvůli tomu, aby nemuseli mít tolik cen, žáky sloučí a podobně. Dokud se nám daří sehnat ceny, děláme to po jednotlivých kategoriích, aby třeba ti mladší žáci nebyli znevýhodněni," vysvětlil Karel Čvančara.

Porota podle něj hodnotí jednotlivé části modelu. Sleduje, jak je nastříkaný, případně jestli odpovídají jejich lomení. „Hodnotí se zvlášť kokpit, třeba jestli je na přístrojové desce počet budíků, který tam má být, podvozky, zbraně, motor… Jsou prostě různé podskupiny a součet dílčích zisků dá výsledek," přibližuje Karel Čvančara a dodává, že jde zřejmě o nejobjektivnější způsob hodnocení.

Na soutěž se sjíždějí modeláři z různých koutů republiky. Například třináctiletý Jakub Mamice přijel z Bohumína. „Je to moje už třetí soutěž," řekl Jakub, jenž má zatím tři postavená letadla. Helikoptéry ho prý nelákají. „Letadla se mi líbí mnohem více," vysvětluje Jakub.

Příborská soutěž přežila dlouhá léta i kvůli nadšení pořadatelů. „V nejproduktivnějších letech jsme dělávali osm soutěží ročně. Měli jsme nadstandardní podmínky od sponzorů. Dělali jsme třeba i modelářská soustředění. Firma, která se zabývá výrobou doplňků, nám dala zmetky z výroby a my jsme tady dělali modelářské tábory, kde se s tím učili dělat. Protože učit se na normálních modelech by bylo hodně drahé," uzavřel Karel Čvančara.