„Bylo kolem jedenácté večer, když starosta volal rozhlasem, že přivezl děcka z dětského mlýna z Vlkovic, ať si je vyzvedneme u úřadu. Já jsem měla problém dostat se pod mostem kvůli přívalu vody, který tam byl. Nesvítila tady světla, ale nakonec jsem dceru dotáhla domů,“ popsala středeční noc Soňa Miková. V té době již byla řada obcí na Novojičínsku pod vodou. Mikovi jsou rozezleni, že starosta děti přivezl zpět, a myslí si, že jejich dceru přímo ohrozil. „On ji přivezl do záplavové zóny v době, kdy přímo hrozily záplavy,“ poznamenala Miková. Ráno, když se probudila, s hrůzou zjistila, že se ze studny valí voda. „Nevěděla jsem, co dělat. Nejprve jsem letěla pro psa. Ta voda strašně rychle stoupala a nevěděla jsem, co dělat,“ pokračovala.

Voda se nakonec zastavila asi v metrové výšce. Skalku, květiny a plodiny zaplavilo obrovské jezero. „Pes i pávi přežili, akorát dvě kačeny se utopily. A těch žížal, co se utopilo! Hráběmi jsem je stahoval. Nejhorší je ten zápach, který se tlačí až do bytu,“ rozhlédl se Oldřich Mik po zahradě, jejíž velkou část pokrývalo ještě v úterý všudypřítomné bahno. „Starosta to vzadu nechal prokopnout, aby ta voda měla kde odtékat, což udělal dobře, pak už ale neudělal vůbec nic,“ naznačil Mik, jenž nezastírá, že se s Petrželou chytnul. „Když jsem mu volal, že potřebuji kontejner k likvidaci těch zatopených věcí, a řekl mu, že by to měla být jeho povinnost, tak mi řekl, že jsem moc chytrý. Kontejner tady nakonec dovezli až v úterý,“ dodal Mik, jenž se snažil pochodit alespoň na obecním úřadě, ale marně. „Když jsem šel na úřad a řekl sekretářce, nebo kdo to je, že potřebuji kontejner, gumáky a čistící prostředky, tak mi řekla, ať si to koupím,“ řekl.

Pak už se prý Petržela s rodinou odmítal bavit. „Můžu poskytnout výpis, kolikrát jsem mu volala, ale on nezvedal telefon. A když mi ho zvedl, tak mi řekl, že dokud budu žít s takovým ču…, tak se se mnou nemá o čem bavit. Že prý máme být na takovou vodu připraveni,“ líčila chování starosty Miková. „Dvakrát mi starosta řekl, o co mi jde. Voda stoupala, tak jsem nakonec volala stopadesátosmičku a policajti mi holku odvezli do školy. To už jsem ji nesla na zádech. Pak jsme raději volali na krizové do Ostravy a oni nám dovezli vysoušeče i gumáky. A pomohli mi z městského úřadu z Fulneku, kam jsem taky volala. Čerpadla nám nechal dovézt fulnecký podnikatel Marek,“ vypočetla Miková a doplnila, že když Petrželovi řekla, že jako řádný občan platí daně, tak jí řekl, že to si může říkat u soudu.

Další pomoc Mikovi našli v krizovém centru v Novém Jičíně, kde se divili, že jsou zaplavení. Petržela tam totiž vůbec nic nehlásil. „Chápu, že manžel už řve. To už fakt tak dál nejde. V neděli jsme já, manžel a ta malá holka prokopali strouhu, aby aspoň trochu ta voda odtekla. Tři dny odčerpáváme vodu ze studny, protože jinak ta voda pořád stoupá. Co on udělal od devadesátého sedmého? Jsme v záplavové oblasti a on nemá jediné kalové čerpadlo. Přece není možné, že na něj není metru,“ rozčílila se Miková.

Jaroslav Petržela nezvedal ani jeden z telefonů a na úřadě tvrdili, že není přítomen. Telefon zvedl, až když mu redakce zatelefonovala z přístroje, jehož číslo neznal. „Tady žádné záplavy nebyly,“ řekl jen Petržela, aniž by dostal otázku, a zavěsil.