Starosta Hladkých Životic již delší dobu na zasedání zastupitelstva prohlašoval, že kandidovat nebude. Nějaká kandidátka nakonec spatřila světlo světa, ale ve dnech 23. až 27. srpna obdržel registrační úřad písemné prohlášení všech patnácti kandidátů Sdružení nezávislých za zahájení nové koncepce rozvoje obce Hladké Životice o vzdání se kandidatury. Podle místních to bylo právě sdružení, za něž kandidoval i Petržela.

Ten, jako jediný starosta v novojičínském okrese, svolal den před zahájením voleb, ve čtvrtek 14. října, zasedání obecního zastupitelstva. A děly se věci, kterým přítomní těžko mohli uvěřit, ale na které si za dobu starostování Petržely museli zvyknout.

Během projednávání rozpočtových změn se zastupitelka Jana Víchová zajímala o skutečnost, že v průběhu posledních měsíců výrazně klesl stav v pokladně. Odpověď asi neusadila jen ji, ale i některé další přítomné v sále.

„Já to vezmu trochu ze široka,“ nadechl se starosta Petržela a pokračoval: „Trochu jsme rekapitulovali. Při našem vstupu v devadesátém druhém roce byla na kontě obce nula. Během toho období osmnácti a půl roku se podařilo zajistit investice za desítky milionů. Vzpomínali jsme na ta pionýrská léta, a pak jsme si říkali, jestli by nebylo trochu potupné, když bychom našim nástupcům, kteří chtějí ukázat, co umí, nechali plnou pokladnu peněz. A rozhodli jsme se to profinancovat, tedy vyhlašovat výběrová řízení, abychom pokud možno utratili peníze, aby se nemohlo stát to, že bychom je nechali v pokladně. Vy byste je utratili a vydávali byste to možná za svůj úspěch. To je všechno.“

Víchová pouze naznačila, že by mohlo jít o nehospodárné nakládání s penězi, a zaměřila se na odměnu starostovi, o níž padla řeč hned v úvodu zasedání zastupitelstva. „Nikde v rozpočtových změnách nevidím částku,“ řekla.

„Jo, vlastně, já jsem to období, kdy jsem rekapituloval, zhodnotil tak, že takových sedmdesát procent akcí se mi vyvedlo, třicet jsem zpackal. Ale já nic nebudu navrhovat, protože minule jste byli zděšeni, že si sám budu navrhovat odměnu,“ vyjádřil se k věci starosta.

Kolaudací není třeba

Nato se ujal slova místostarosta Robert Chovanec a konstatoval, že starosta byl úspěšný pouze ze sedmdesáti procent. „Navrhuji proto odměnu sedmdesát tisíc korun,“ nechal se slyšet Chovanec.

Víchová se snažila kontrovat. „Pokud vzpomínáte těch sedmdesát procent, chci se zeptat: Kolaudace školy je hotová?“ zněl dotaz. „Není,“ odvětil Petržela. „Kolaudace mostu?“ ptala se Víchová. „Není,“ zněla odpověď. „Kolaudace výletiště?“ neustávala Víchová. „Není,“ pokrčil rameny Petržela. Odpověď na kolaudaci dalšího objektu byla stejná. „Existuje nějaký termín, do kdy má být škola zkolaudována?“ pokračovala v dotazech Víchová. „Není. Přesný termín kolaudace tam není,“ slyšela Víchová odpověď.

Přes předchozí marnou snahu se ještě vrátila k výletišti. „Ono už je opravdu dlouho v takovém stavu, v jakém je nyní. Proč není doteď zkolaudováno?“ tázala se Víchová. Odpovědí jí bylo, že nebyla podána žádost o kolaudaci. Na to se tedy zeptala na důvod, proč nebyla podána. „Nebyl čas,“ konstatoval Petržela.

Když Víchová upozornila, že starosta a radní tvrdí, že pracuje na sedmdesát procent, Petržela použil argument, že věci, na které se ptala, patří do těch třiceti neúspěšných procent. Krátce poté Petržela nechal hlasovat o své sedmdesátitisícové odměně, ale v tomto jej zastavil radní Petr Ficbauer. „Můžu protinávrh? Účastnil jsem se jednání se starostou při stavbě dálnice a myslím si, že obec dostala v souvislosti se stavbou dálnice nadmíru. Byl bych pro něco mezi stem a sedmdesáti tisíci. Navrhuji proto odměnu pětaosmdesát tisíc korun,“ pronesl Ficbauer. Jeho návrh ale o jeden hlas neprošel, ten sedmdesátitisícový radní, s pomocí „svých“ zastupitelů schválili. Zasedání pak ještě trvalo asi dvacet minut. Pak jej Petržela ukončil: „Dámy a pánové, já vám děkuji a těším se za čtyři roky na shledanou.“

IVAN PAVELEK