Co pro vás znamená převzetí pamětní medaile?

Hodně. Brněnská univerzita převzala jméno po Johannu Gregoru Mendelovi v pětadevadesátém roce, což hodnotím velmi kladně. Protože do té doby žádná univerzita toto jméno nenesla.

Odkud se sjeli na vzpomínkovou akci hosté?

Přijeli zástupci spolku Alte Heimat z Německa, kteří tady byli i při otevření domu před pěti lety, starostové obcí Poodří, poslanci Parlamentu České republiky, členové Klubu rodáků Nového Jičína. Jsem rád, že účast byla poměrně pestrá. Spojili jsme to s akcí České pošty, která měla k dispozici známky s portrétem Johanna Gregora Mendela a s razítkováním. To razítko neslo Mendelův portrét a bylo možné dostat ho jen v ten den. Sešli se tady zejména lidé, kteří přejí Mendelovu rodnému domu, a například autor razítka, bývalý Oderák Jiří Dratva, v něm má v současné době výstavu obrazů. Takže jsme se tak pěkně sešli.

Když se Mendelův rodný dům otvíral, byl tady i jeho potomek…

Ano, byl tady profesor Mann, ale ten už bohužel zemřel. Měl už přece jen nějaké roky. Ale zanechal nám tady nějaké své dílo a myslím si, že je hlavně dost podstatné, že tady vůbec byl.

Mendelův rodný dům a zachování jeho existence je v podstatě kus vašeho života. Máte už konečně pocit, že se o Mendelovi začíná vědět i u nás?

Ta snaha musí být dlouhodobá. V našich podmínkách České republiky je to o tom… Nechci příliš zasahovat do politiky a do toho, o čem se mluví, ale měli bychom si uvědomit, že se nemusíme bavit jen o problémech a o tom, co kdo vyvedl. Také si přece musíme vážit toho, co bylo, co je a co bude. Takže přístup k jakémusi řešení životních problémů by měl být spíše optimistický než pesimistický. Při tomto mě napadá, že nemohu nevzpomenout závěr jednání Poslanecké sněmovny, které jsem sledoval na České televizi. No, to byla komedie non plus ultra! To bylo něco! Všichni byli optimisticky naladěni, každý věděl na každého všechno. A je to smutné, že dokážeme na sebe plivat, místo toho, abychom se na sebe uměli usmát a podobně. Protože to je, myslím si, to důležité.