Stavbu zvoničky iniciovalo občanské sdružení Naše Beskydy a jak nyní uvedl pro Deník jeho místopředseda Marian Žárský, hlavní symbolikou zvoničky měl být boj proti záměrům těžařů a těžbě uhlí měl zvonit umíráček.

„Nikoho z nás, kteří jsme tu zvoničku tehdy stavěli, bylo to tisíc brigádnických hodin, nenapadlo, že za deset roků ta stavba bude tak frekventovaná a tak oblíbená. Je to jedna z nejoblíbenějších staveb turistické infrastruktury na Frenštátsku, nepočítám Pustevny a Velký Javorník,“ řekl Marian Žárský.

Podle něj se zvonička se stala jedním z nejfotografovanějších míst na Horečkách. „Je to místo, kam si lidé chodí zameditovat, pomodlit se, zakouřit si jointa, pomilovat se, zabubnovat, zahrát si s dětmi, cokoliv. Navíc je to povýšeno i tím, že tam hodně lidí uzavřelo manželství,“ pokračoval Marian Žárský a dodal, že Strážkyně Beskyd je po dětském hřišti prvním otiskem architekta Kamila Mrvy v Trojanovicích, kde vytvořil další projekty.

„Paradoxní je, že postavil už mnoho věcí, ale tato malá stavba je asi nejslavnější,“ poznamenal Marian Žárský.

Místopředseda sdružení Naše Beskydy upozornil, že zvonička nejenže stojí na pěkném fotogenickém místě, ale má i svou filozofii. „Nestojí tam jen tak náhodou, úzkým průhledem se návštěvník dívá na Velký Javorník, na hory a širokým průhledem, kdyby to nebylo zarostlé, by bylo vidět na těžní věže. A nejdůležitější je zvon, na kterém jsou jména téměř čtyř desítek měst a obcí, které se na něj složily. Na stavbu zvoničky se složilo přes sto firem a jednotlivců,“ doplnil Marian Žárský.

Od otevření zvoničky se u ní pravidelně v květnu konala akce Uzamčení země valašské na sto roků, namířená proti plánům těžařů. Letos se žádná akce nekoná, ani k výročí. „Nevěděli jsme co bude a nebude možné – dva metry rozestupy a podobně… Uděláme tam nějaké rozhovory a nějaké záběry a vytvoříme z toho šot, který to výročí připomene,“ sdělil Marian Žárský a upozornil, že v současné době prochází stavba rekonstrukcí.

„V každém případě se ta zvonička stala fenoménem. Je to otevřená duchovní stavba, ať si tam každý najde, co potřebuje. Co víc jsme si mohli přát,“ uzavřel Marian Žárský.