Co se v současné nebo poslední době děje v Albrechtičkách?

Jako v každé obci byly všechny současné investiční akce poznamenané covidem. Nejprve se všechno zastavilo časově při lockdownech a práci z domova a posléze finančně z důvodů menších příjmů obcí a nárůstu cen stavebních materiálů. V obci jsme za poslední dva roky zmodernizovali sociální zařízení v místní hospodě, z důvodu velkého počtu dětí v mateřské škole jsme zrekonstruovali a přizpůsobili potřebám předškolních dětí jednu místnost a sociální zařízení v budově základní školy, kde vznikla třída pro patnáct předškoláků. Na konci loňského roku se nám podařilo dostavět sběrný dvůr, který je v provozu od dubna 2021 a je občany hojně využíván. Za sedm měsíců provozu zde občané odevzdali cca 64 tun tříděného odpadu. V nevyužívaném prostoru prvního patra budovy, kterou obec odkoupila od zemědělského družstva a zrekonstruovala jako zázemí pro obecní techniku a údržbu, se podařilo vybudovat nové klubovny pro spolky. Čtyři nové klubovny tak od června letošního roku využívají ke své činnosti hasiči, skauti a včelařský spolek.

Albrechtičky - místo plné uliček, rybníků i klasického venkova.
Fotbal se v Albrechtičkách nehraje, mají tu ale národní házenou

Další akce?

Od května letošního roku je funkční nový chodník podél hlavní cesty, který zvýšil bezpečnost chodců podél této silnice. Poslední akcí byla obnova kaple, která už delší dobou chátrala a začínala vypadat jako šikmá věž v Pise. Na prosinec se chystá její posvěcení spolu s kaplí, která byla opravena v roce 2017. Na další rok máme připraveny další projekty, obec koupila budovu bývalé pošty, kde máme připravený projekt, měla by tam vzniknout nová moderní knihovna s místnosti pro konání přednášek a besed, dva nové byty a dvě nové klubovny. Dále v nejbližší době budeme podávat žádost o dotaci na rekonstrukci kulturního domu, který to už taky nutně potřebuje. Projektů máme nachystáno dost, jen je potřeba získat finanční prostředky.

V dětském klubu se Eva Žižková snaží hrát s dětmi divadlo.
Eva Žižková z Albrechtiček se snaží, aby texty šly dětem do pusy

Z čeho máte v obci radost?

Těší mně, že se nám snad podařilo zastavit odliv předškolních děti, které mají nastoupit do 1. třídy, do okolních škol. V předchozích letech zřejmě část rodičů nabyla dojmu, že naše základní škola neposkytne jejím dětem kvalitní vzdělání a začali dávat děti do větších škol, až se zastupitelstvo rozhodovalo, zda školu dále finančně podporovat nebo raději zavřít. S ohledem na budoucí silnou populaci děti jsme se rozhodli školu ještě zachovat. Vyměnil se kompletně pedagogický sbor, začali jsme více spolupracovat a komunikovat s rodiči o výhodách malé školy v místě bydliště a letos všichni předškoláci nastoupili do 1. třídy k nám. Často je ve škole navštěvuji a děti vypadají šťastně a spokojeně a z toho mám opravdu radost. Všechny moje děti, mám tři, absolvovaly začátek školní docházky u nás v obci, všechny vystudovaly vysoké školy, dokonce i v zahraničí a nikdy neměly pocit, že by jim naše škola nedala správné základy. Naopak tvrdily, že tady byla největší „pohoda“ a super dětství, a jednání rodičů nechápou. Taky mám radost z toho, že se i přes covidová opatření pomalu začíná rozjíždět i klub seniorů, který v obci nebyl. Při zákazu shromažďování organizovali alespoň pravidelné výlety do okolí. Nyní již mají svou klubovnu, kde se mohou bavit i přes zimní období. Další snahou je rozjet divadelní kroužek pro děti, kde jsem právě chtěla, aby se zapojily děti, které základní školu u nás nenavštěvuji, ale to se nám zatím moc nedaří.

V Albrechtičkách je možné vychutnat si kouzlo uliček i krásy přírody v okolí rybníků.V Albrechtičkách je možné vychutnat si kouzlo uliček i krásy přírody v okolí rybníků.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Ještě něco vás těší?

Mám radost z toho, když nově přistěhovaní, takzvané náplavy, se zapojují do života obce a nejezdí tady do svých domků jen přespat.

Je něco, co byste v Albrechtičkách ráda změnila?

Kdyby to šlo, tak asi myšlení lidí. Od dětství mi vždy vadilo selektování lidi podle nějaké příslušnosti a tady v obci to bylo třeba mezi spolky. Když nějakou veřejnou akci pořádal jeden spolek tak tam nešli z druhého spolku, to jsem nikdy moc nechápala. Nejvíc se to projevuje bohužel u starších ročníků a „zarytých domorodců“. Třeba když pořádáme Den obce, máme dvě místa pro pořádání této akce a pravidelně je střídáme. Pak slýchám věty typu: Letos je Den obce na sokolce, tak to nejdu, a potom zase naopak. To mně zvedá ze židle, místo toho, abychom si vážili každé akce, kterou pro nás někdo připraví, a kde se můžeme pobavit a setkat s kamarády, sousedy, rodinou a radovat se z toho, že jsme na světě, řešíme takové nesmysly. V tom mají výhodu ti, kteří se přistěhovali, tyto vazby neznají, nemají žádné předsudky a jdou na akci podle toho, jestli se jim líbí. A ještě mi vadí stěžovatelé, kteří pořád říkají: Tady se nic neděje, tady není žádné vyžití. Když se pak koná nějaká akce, dotyčný samozřejmě nepřijde. A když se ho zeptáte proč, tak je odpověď: Nějak se mi nechtělo. Mrzí mě, že takoví lidé nevidí a neumí ocenit práci jiných, kteří tyto akce pořádají většinou ve svém volném čase.

Vlastní vánoční strom si zasadili v centru Albrechtiček. Slavnostně jej letos poprvé rozsvítili v sobotu 1. prosince.
V Albrechtičkách si rozsvítili vlastní vánoční stromeček

Které místo v obci máte nejraději, kam byste někoho pozvala?

Nemám žádné speciální místo, které mám nejraději, líbí se mi celá obec. Asi bych si s dotyčným prošla celou obec a ukázala mu hlavní místa. Kostel s hřbitovem, školu, kde učili předkové Leoše Janáčka, místní muzeum, které je umístěno v poslední dřevěnici obce, posezení u kulturního domu, Centrum volného času, školku a další. Když jdu po obci, ráda jdu mimo hlavní cesty – zdejšími uličkami, které ještě nejsou dlážděné ani asfaltové a mají to kouzlo dědiny. Už jich moc není, protože každý chce chodník, aby nemusel chodit po blátě. Máme velmi pěkné okolí obce, které spadá do CHKO Poodří a kde jsou moc pěkné procházky kolem rybníků, pokud zrovna není invaze komárů (úsměv).

Je nějaké místo, kam nerada chodíte?

Vyloženě místo, kam chodím nerada, taky nemám. Naštěstí tady nemáme žádný brownfield. Co se mi v obci nelíbí, je místní potok, který je nyní ve správě Povodí Odry, a o který se starají, jen jak musí. Je po většinu roku zarostlý a vůbec si nedovedu představit, jak bude vypadat za takových deset let. Takže tam se opravdu nerada dívám.