Jaké plány má nemocnice do budoucna?

Po instalaci rentgenu máme ještě v plánu dvě velké záležitosti, jedna z nich je zateplení celého objektu, oprava střech a výměna oken. Účastníme se programu Státního fondu životního prostředí, kde bychom měli dostat kolem šedesáti procent částky, která na to bude potřeba, a zbytek budeme řešit buď z vlastních zdrojů, anebo budeme spolupracovat s krajem na dofinancování té částky. Druhá velká investice se týká stěhování rehabilitace. V příštím roce bychom ji chtěli přestěhovat, protože se nám výrazně rozrostla rehabilitace, kterou poskytujeme, a která je už v naprosto nevyhovujících prostorách jak kapacitně, tak technicky. Máme připravený projekt a předpokládám, že bychom to zrealizovali v příštím roce. Je to investice v řádu asi šesti milionů korun, ale financovali bychom to zřejmě z vlastních zdrojů.

Nedávno jste revitalizovali operační sály, jaké je jejich využití?

To bylo v roce 2008, a ještě pořád jsou nejmodernější v kraji. Mají laminární proudění, dají se tam udělat veškeré typy operací neurochirurgické, kostní operace, oční. Kapacita sálů je v současné době větší než je počet operací, které zde děláme. Spolupracujeme i s externími lékaři, snažíme se o rozvoj chirurgie, ta spolupráce se bude ještě rozrůstat, takže je ještě využijeme.

Jednu dobu se uvažovalo, že byste převzali nějaké operace z novojičínské nemocnice. V jakém stadiu jsou ta jednání?

My jsme s novojičínskou nemocnicí jednali, protože pokud budou rekonstruovat operační sály, tak je možnost, že by operovali u nás. Byli bychom schopni jim vyčlenit jeden nebo dva dny, ale to je věc organizačního charakteru a dohody.

Ale myslím si, že pokud se zateplí nemocnice, změní se její vnější tvář, tak ono se změní i vnitřní klima. Je velmi důležité, že instalací nového rentgenu lidé vidí, že nemocnice funguje, což je pro ně důležitý signál.

Jaké obory nyní nemocnice provozuje? Zůstane zachovaný rozsah poskytované péče?

Konečné dohody s pojišťovnami jsou takové, že obory zůstávají stejné. Bude tady chirurgie, máme internu a léčebnu dlouhodobě nemocných. Novum je to, že se budeme specializovat na léčbu diabetické nohy, což je průřezové oddělení. Na této léčbě se v největší míře podílí právě chirurgie a interna, ale máme tady i další specialisty, kteří se na léčbu diabetické nohy zaměřují.

Jste jedni z mála, kteří se léčbou diabetické nohy zabývají, co to pro vás znamená?

Jsme asi jediní, kteří by to tak komplexně dělali. Odborně i technicky jsme schopni nohu léčit a o diabetiky se postarat. Měli bychom být centrem pro kraj a pacienti, kteří by trpěli touto chorobou a hrozila by jim amputace nohy, by chodili k nám. Léčba diabetické nohy je velmi drahá a dlouhodobá, ale my jsme na to připraveni. V současné době máme pro tyto pacienty vyčleněných deset lůžek. A teď se „učíme" mezioborové komunikaci, aby naši pacienti měli co nejkomplexnější péči.

Nemocnice je známá svým domáckým, lidským přístupem, pořád na tom chcete stavět?

To je, myslím, obrovská výhoda malých nemocnic, protože všechno je „face to face". Pacienti se tady osobně znají s ošetřujícím personálem, který tady slouží, a je to tak i naopak. Ztrácí se anonymita v rámci nemocnice, takže je to obrovská výhoda.

Nemocnice je pro pacienty deprimující prostředí, snažíte se jim ten pobyt nějak zpříjemnit?

Naše služby se snažíme různě rozvíjet, pokud pacienti nemají nějaké speciální diety, budou si moct vybírat z několika druhů jídla. To platí i pro zaměstnance, kteří se zde stravují. Dále spolupracujeme s nadací ADRA, jejíž dobrovolníci k nám stále chodí. Leží u nás většinou starší lidé, kteří potřebují mít nějaký kontakt buď s rodinou, a pokud ji nemají, tak s našimi dobrovolníky. Spolupracujeme s nimi, oni k nám pravidelně docházejí a provádějí zde canisterapii, nebo si s pacienty povídají, a jsou tak součástí léčebného týmu.

SIMONA MIKŠOVÁ