Proč jste se letos rozhodl pro závod Africa Eco Race, který se jel ve stejnou dobu jako „Dakar“?

V Argentině se mi nedaří a nelíbí se mi ta trať, i když jsou tam úžasní lidi a divácká kulisa je tam bezvadná. Na té trati podle mě není prostor na předjíždění, a to je špatné. A není to Afrika. Loni i předloni jsem měl v Argentině havárii. Ta trať mi prostě nesedí. A taky, když jsem teď dvakrát po sobě přivezl hodně rozbité auto, potřeboval jsem se nějak stabilizovat. Dnes říkám, že jsem jel na Dakar do Dakaru.

Kolikrát jste jel původní Dakar?

Poprvé, když jsem jel jako navigátor Karla Lopraise, jsme vyhráli. Letos jsem se o tom shodou okolností bavil s tehdejším ředitelem soutěže Hubertem Auriolem. V Africa Eco Race jel na buggyně jako řadový závodník. Nedalo mi to, a když nám přišel popřát k vítězství, zeptal jsem se ho, jestli si pamatuje, že mi před patnácti lety předával cenu. A on si vzpomněl. Bylo to hodně zajímavé.

Jakou výpravu měl Letka Racing Team v Africe?

Měli jsme jednu závodní Tatru, kterou jsem jel s navigátorem Vojtěchem Morávkem, jednu asistenční a jedno auto bylo pořadatelské – zametací.

Závod Africa Eco Race měl třetí ročník. Kdo za ním stojí?

Ten závod vytvořili lidé, kteří jezdili na Dakar. Lidé, kteří tu Afriku mají rádi a chtějí tam jezdit. Není to tak masová rallye, ale jede se prakticky původní trasou. Ředitel René Metge například organizoval v jednadevadesátém Paříž-Moskva –Peking, pak Paříž-Moskva-Ulanbátar-Peking a další závody. Je to zkušený organizátor, který dvakrát vyhrál Dakar.

Jaká byla atmosféra?

Normálně se závodilo, ale bylo to hodně kamarádské. Když byl problém, šlo se za ředitelem René Metgem a řešilo se to. Nehrozilo, že by někdo někoho odmítl. Když jsme u Růžového jezera zachraňovali kamion, který si lehl na bok v dunách, Metge nás po startu zastavil, jestli mu nepomůžeme. Pak tam zastavily další kamiony a společně jsme ho dostali na kola. Pak tam ještě dojel pořadatelský kamion Tatra. Do Senegalu jsme přijeli hodně pozdě. Vystoupili jsme a první, kdo přišel, byl Metge a děkoval. To je paráda. Na to, jak to dnes běžně ve světě funguje, to bylo super gesto. Třeba na první koho na závěrečném večeru vyhlašovali, byl náš zametací pořadatelský kamion. Ozval se velký potlesk. To jsme nikdy nikde nezažili. Paráda.

Co lidi v Africe?

Bylo jich méně, ale připadali mi přátelštější než kdysi. Chovali se mnohem vstřícněji.

Myslíte si, že by se tam původní Dakar mohl opět vrátit?

Domnívám se, že v tom je už tolik peněz, že ty africké státy by do toho tolik peněz nemohly dát.

Pojedete příště?

Bavili jsme se o tom, ale krčím rameny a říkám, že nevím. Musím vycházet vstříc sponzorům. Když řeknou, že pojedeme na ten velký Dakar, tak budeme muset jet.

Jaké vás letos čekají závody?

Rád bych jel v květnu na týdenní soutěž do Tunisu a pak se jede, myslím v září, týdenní soutěž v Maroku. Obě soutěže už jsme vyhráli. Je to dobrá příprava.