Motto:,, Na práci se dřevem se musí s láskou.“

Deset fachmanů Velkopopovický Kozel společně s Deníkem již našel a odměnil za jejich poctivou práci a řemeslný kumšt. Pomozte nám i vy najít poctivé řemeslníky z vašeho regionu a odměna vás nemine. Dnes vám přinášíme příběh fachmana Oldřicha Střížky, který již byl Kozlem oceněn.

Pokud na někoho působí bohaté tradice, pak je u pana Oldřicha Střížky na správné adrese: truhlářem byl jeho otec i děda. Atmosféru truhlářské dílny s vůní dřeva tedy nasával od útlého dětství. Jít se vyučit jinému řemeslu než truhlář-nábytkář pro něj nepřipadalo v úvahu. Po vyučení v roce 1982 nastoupil do podniku Bytová tvorba, kde byla různorodá práce, která mu plně vyhovovala. Po roce 1989 si ale brzy založil vlastní firmu.

„Nejraději dělám stále se dřevem, i když je těch příležitostí poměrně málo – u moderního nábytku je to samá dřevotříska a lamino, nebo jiné náhražky. Když potom dostanu zakázku třeba na výrobu atypických dřevěných dveří, tak si to považuji,“ říká pan Střížka. Patrně nejvíce objednávek dostává na výrobu kuchyní, ale dělá i skříně, psací stoly, celé pokoje a další zakázky.

„Když je toho víc, vypomůže bratr,“ svěřuje pan Střížka něco ze svého rodinného zázemí: jsou tři bratři a všichni se věnují řemeslu.

Pana Střížky jsem se zeptal na tajemství jeho úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se Vaši zákazníci stále vracejí?

,,Jde hlavně o kvalitu práce a dodržování slíbeného. Každou práci naplánuji a udělám rozpočet, bez něj se do práce vůbec nepouštím, je to tak lepší i pro zákazníka.“

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?

,,Když mám po dni plném práce vypnout, odpočinu si nejlépe u fotbálku. Chodíme si s kamarády zakopat tady na Jarov, na hřiště té učňovské školy.“
A pro hospodyňky má zdarma ještě jednu radu: „Nepoužívejte na nábytek různé leštěnky, ty mohou dřevo poškodit a prach se na něj stejně chytá dál. Nejlepší je slabě navlhčený hadřík a nábytek zůstane dlouho jako nový.“