Právě Štramberské uši získaly jako první český potravinářský výrobek před více než rokem ochranné značení Evropské unie (EU). Brusel přiznal pekařské pochoutce takzvanou ochranu zeměpisného značení. Majitelem známek EU je město Štramberk.

Objevují se však pekaři, kteří nabízí pečené kornouty ve velmi podobném balení jako originál. Podle pekařky Aleny Pavlíčkové zobce Rybí se nejedná ototožné výrobky. „Válené uši peču podle staré receptury přes dvacet let, otec byl ze Štramberka,“ uvedla Pavlíčková. „Vím, že si Štramberští kvůli ochranné známky uši hlídají. Proto vnázvu nepoužívám přívlastek Štramberské ani kreslený symbol Trúby. Mám vlastní logo. Jde omotiv včelína pod stromem a vnázvu mám pouze Uši. Loni jsme tu měla obchodní inspekci zOlomouce a ta shledala vše vpořádku,“ sdělila pekařka zRybího.

Nerozeznatelné kornouty zRybího od originálu nabízí kprodeji například jedna novojičínská pekárna na ulici Dolní brána. „Spaní Pavlíčkovou máme dobrou spolupráci. Zákazníci jsou spokojeni,“ sdělila prodavačka. Uši zRybího jsou trnem voku především městu Štramberk. „Jedná se onekalou soutěž. Právník, který vyřizoval ochrannou známku Štramberských uší, zašle paní Pavlíčkové dopis,“ reagovala starostka města Věra Michnová stím, že Štramberk vlastní dvě ochranné známky. „Máme kombinovanou známku na jemné pečivo a slovní známku vztahující se na název uší. Jejich majitelem je město a to uděluje licence. Tak, jak je tomu uSdružení pekařů na ochranu Štramberských uší. Jedná se olidi, kteří žijí ve Štramberku více než deset let a provozovnu mají na území města. Pouze sdružení pekařů může rozhodnout opřijetí či nepřijetí dalšího člena,“ upozornila starostka.

Asi osmičlenné sdružení pekařů ze Štramberka není znapodobování originálu nadšené. „Víme otom, že se někteří přespolní snaží Štramberské uši imitovat. Podle mě jde oklamavou reklamu. Je to případ pro právníka,“ dodal pekař Ladislav Hezký ze sdružení štramberských pekařů, ke kterému se přidal další člen Miroslav Hanzelka. „Uši zRybího mají úplně stejný tvar ito balení je na první pohled stejné. Záleží, jak pochodí městský úřad,“ doplnil Hanzelka.

Legenda říká, že začátkem května roku 1241se podél řeky Odry hrnuli Tataři na Moravu. Lid opouštěl své příbytky a utíkal na strmý, nepřístupný vrch Kotouč. Nepřehledné davy Tatarů se rozložily pod Kotoučem a chystaly se kútoku. Vnoci se strhla prudká bouře. Toho využili křesťané, ukrytí na Kotouči, prokopali hráze nedalekého rybníka a Tatary zatopili. Po opadnutí vod našli Štramberští několik pytlů snasolenýma ušima, které Tataři pobitým křesťanům utínali a posílali svému chánovi. Na památku těchto událostí se vkopcovitém městečku pečou válené medovéuši.