„Jaro je pro redukci tělesné hmotnosti rozhodně příznivější než zimní období. Lidé mají více pohybu, a mění se také skladba jídelníčku,“ míní obezitoložka Radka Benešová. Tlouštíci i ti, kteří by rádi zhubli jen několik kilogramů, sem chodí zpravidla ve dvou vlnách. „Nejdřív přicházejí ti, kteří si dali novoroční předsevzetí, v druhé vlně pak klienti, kteří by rádi shodili do plavek,“ konstatuje Benešová s tím, že mezi klienty převládají ženy.

Úspěšnější v hubnutí však bývají muži. „Ti se většinou přijdou poradit, jak na to, a jdou za svým cílem. Ženy v průběhu léčby často hledají různé výmluvy, proč naše doporučení nezvládly. Je to dáno také tím, že hubnutí bývá spojeno s psychickou pohodou. Pokud řešíme stresové situace, které kompenzujeme jídlem, nezhubneme. Ale opravdu záleží na jedinci, na jeho odhodlání a přístupu,“ říká obezitoložka.

Odborníci v ambulanci s pacientem proberou skladbu jídelníčku a jeho další stravovací návyky, zpracují celkovou anamnézu, provedou potřebná vyšetření, která je seznámí s pacientovým aktuálním zdravotním stavem, a navrhnou řešení v podobě úpravy stravy. „Někteří pacienti přiznávají, že ,výchovný´ efekt pro ně má už samotné probrání jejich jídelníčku, okamžik, kdy vyjmenovávají, co všechno snědli během uplynulého týdne. Intenzivněji si tak uvědomí fakt, že s jejich jídelníčkem není všechno až tak úplně v pořádku,“ popisuje lékařka.

Zdůrazňuje, že by si lidé, kteří se rozhodnou snížit svou tělesnou hmotnost, měli uvědomit, že nejde o to vsadit na razantní dietu, při níž jde hmotnost dolů o mnoho kilogramů za měsíc, ale že je optimální snižovat váhu zhruba o jedno až dvě kila měsíčně.

K tomu, aby se hmotnost začala snižovat, je třeba snížit denní příjem energie zhruba o dva tisíce kilojoulů. „V praxi to představuje vypustit ze svého jídelníčku například jeden rohlík a půldruhého litru slazeného nápoje. Lidé často omezují příjem potravy, ale přitom neustále pijí nejrůznější slazené tekutiny, které obsahují třináct až padesát kostek cukru v jednom a půl až dvou litrech nápoje. A pak se diví, že se jejich váha nesnižuje,“ upozornila Benešová. Tvrdí, že hubnutí je o tom, naučit se správně jíst. „To znamená zhodnotit skladbu potravy, její množství a kalorickou hodnotu. A především jíst v průběhu dne pravidelně, naučit se snídat. A přidat správný pohyb,“ radí lékařka.

Lékař Martin Rydlo: Rychlým a náročným sportem nezhubnete

Už máte plavky v lednici? Tak je tam dejte, nejezte a makejte, ať v létě na pláži nejste důkazem toho, že kytovci ještě nevymřeli! Nabádá trenérka spinningu své klientky k ještě většímu výkonu. „Možná si to neuvědomuje, ale rychlou a náročnou jízdou s vysokou zátěží na kole zhubne málokdo,“ tvrdí atestovaný tělovýchovný lékař a garant Centra zátěžové sportovní medicíny Interní kliniky Fakultní nemocnice Ostrava Martin Rydlo.

Takže ono, pane doktore, neplatí, že čím více v tělocvičně dřeme, tím více zhubneme?

Když nechcete zhubnout, tak je celkem jedno, co cvičíte. V momentě, kdy ale zhubnout chcete, tak toho můžete docílit jen určitým typem pohybu. V těle máme dva energetické zdroje, cukr a tuk. A platí, že jestliže se rozpouští cukr, téměř nikdy se nerozpouští tuk. Většina intenzivních pohybových aktivit jde na konto rozpouštění cukrů. Typickou ukázkou, kdy se rozpouští cukr, jsou squash, spinning, aerobik, tenis – tedy maximálně intenzivní sporty po krátkou dobu. Pokud chcete zhubnout, měl by pohyb trvat aspoň hodinu s tím, že zátěž musí být relativně nízká. Tuky se začínají rozpouštět až po čtyřiceti minutách.

Takže cvičit déle a „nevyplivnout“ se přitom…

Ano. A musíte si přitom dát pozor na to, aby ten pohyb byl rovnoměrný, protože když najednou zvýšíte jeho intenzitu, rozpouštění tuků se zastaví. Typický příklad je kolo. Když jedete ze Slezské Ostravy pěkně po rovince do Dolní Lhoty, a udržujete si stále stejnou frekvenci, tak spalujete tuky. Ale stačí, když to vyšlápnete do kopce na Čavisov a lipolýzu zaseknete. Takže představa, že zhubnu, když budu na kole jezdit horem dolem, je mylná. Budu udřený, udělám hodně pro svoji fyzickou kondici, ale nedám dolů ani deko.

Jaký typ pohybu je pro hubnutí ideální?

Doporučil bych nordic walking, neboli severskou chůzi. Tento způsob pohybu si zachovává výhody klasické chůze a přitom zvyšuje celkový energetický výdej, což znamená, že zvyšuje množství rozpuštěných tuků. Základní technika severské chůze, při které se používají speciální hole, není nikterak obtížná, ale pro maximální zdravotní efekt je nezbytné, aby byla provedena základní instruktáž kvalifikovaným specialistou. V tomto směru spolupracujeme se střediskem Birki Nordic Walking Centrum Ostravice. Výhodou nordic walkingu je fakt, že je možné jej provozovat po celý rok, kdekoliv a ve všech věkových a výkonnostních kategoriích.

Můžu se po sportovním výkonu hned najíst? Nebo si dát pivo?

Pokud chcete zhubnout, tak byste po cvičení neměla dvě až tři hodiny jíst, maximálně jablko. A pivem byste celý proces štěpení tuků zcela zazdila. Ideální by bylo cvičit navečer, a pak už nejíst. Ovšem to by se vám zase špatně spalo. Takže doporučuji po dvou hodinách lehkou večeři.

Může si laik sám spočítat, při jaké tepové frekvenci bude hubnout?

Frekvenci, která je pro konkrétního pacienta nejvhodnější, lze určit pouze laboratorně při zátěžovém testu. Fitcentra a mnozí trenéři nabízejí vzorec pro výpočet tepové frekvence, při které by člověk měl hubnout. Vycházejí přitom z věku a hmotnosti klienta. Každý jsme však individuum, a je logické, že všichni osmdesátikilogramoví čtyřicátníci nemohou hubnout stejně.

Řekla jsem si: Jdu do toho! Už potisícípáté…

Jsem prý typická klientka Centra zátěžové sportovní medicíny interní kliniky ostravské fakultní nemocnice. Žena po čtyřicítce, která celý život přemýšlí nad tím, co by snědla, aby zhubla, a neustálými dietami a lopocením v tělocvičně se dopracovala k diagnóze – obezita

Jak je to možné, když zas tak moc „nežeru“ a dost se hýbu? Uvidíme, co na to odborníci, říkám si, a plním úkoly od dvou, jak by řekla moje babička, nezdravě vypadajících (přeloženo: štíhlých) doktorů Martina Rydla a Radky Benešové.

První úkol: Během tří dnů zapisovat všechno, co jsem dala do pusy, zaznamenat svoje hříchy stran jídla a pití.

Jde to dobře, říkám si po prvním dopoledni. Těstoviny, zelenina, jogurt, černý chleba, pravidelně v malých dávkách, to je ono, fakt ty faldy mám asi z vody. Jenže s přibývajícím odpolednem přibyla piškotová roláda, jeden šunkový chlebíček, pozvání na horkou čokoládu… Pak kousek kuřete, ty sušenky také vypadaly dobře, hrst slaných arašídů nemůže uškodit. A kousek dortu přece nenechám v lednici od včerejška zkazit! To bys asi měla, nabádá druhé já, jenže to první je silnější. Zapsat, nebo nezapsat? Zapsat, jinak šidíš sama sebe. A poctivě plním seznam i následující dny.

Závěr: z vody ta pneumatika na břichu nebude.

„Jíte pravidelně, i jakž takž zdravě, ale hodně. Vynechat sladké, omezit pečivo, přílohy a rozhodně ne párky a čínské nudle ze sáčku, fuj!“ pravila lékařka. Chce se mi řvát: Mňam, ale poslušně přijímám doporučený jídelníček sestavený na energetickou spotřebu 6174 kJ. A smiřuji se s tím, že večerní chutě a touhy strčit u televize do pusy cokoliv, nejlépe zažene úúúúúúžasná baby karotka či kedluben.

Druhý úkol: Popsat pohybové zvyklosti a podstoupit zátěžový test.

Hýbu se docela dost a ráda. Často si přitom říkám, že svět je nespravedlivý. Zatímco mnohé mé kamarádky přijíždějí po týdnu válení se u moře odpočaté, stále stejně „nechutně“ štíhlé, já se po týdenní dovolené strávené jízdou na kole po kopcích českých vracím udřená a o dvě kila těžší.

Před zátěžovým testem mě doktor Rydlo nejdřív nechává vyplnit dotazník. Odpovídám na otázky, zda a jaké beru léky, jestli jsem podstoupila nějaké operace a tak podobně. Pak mě sestřičky zváží a změří. Když vidím na váze to neskutečné číslo, mile uklidňují, že jsou na tom podobně, a hlavně, že ho nebudou nikomu vytrubovat do světa. Stejně jako výsledky měření řasy podkožního tuku takzvaným kaliprem (v překladu – měření tloušťky faldů speciálními kleštěmi, kterým tu neřeknou jinak, než špekometr).

Pak vyšetření lékařem a měření na kole. Na pusu masku, na hrudník sondy, na ruku pás na měření krevního tlaku. Šlapu čtyři minuty. Musím udržovat stále stejné tempo, přičemž se zvyšuje zátěž. Po třetí minutě už fakt nemůžu. „Šlápni na to, zlato, to dáš, přidej, jedem!“ houkne sestřička a kupodivu to fakt dám. „Ta poslední minuta, to jste jela jak Neumannová před cílem na olympiádě v Turínu,“ usmívá se doktor Rydlo. Řekla bych to jinak – smrt na jazyku aneb poslední tažení.

„Zbytečně moc dřete, cyklistikou ani spinningem nikdy nezhubnete. Abyste spálila tuk, musíte sportovat aspoň hodinu denně při určité tepové ferkvenci (číslo po chvilce sděluje). Hýbat se méně intenzivně, rovnoměrně a delší dobu. Nejlépe začít nordic walkingem,“ uzavřel doktor Rydlo.

Zátěžové testy mohou odhalit skryté srdeční vady

Odborníci z Centra zátěžové sportovní medicíny interní kliniky ostravské fakultní nemocnice testují i rekreační a vrcholové sportovce. Za rok existence centra vyšetřili přes 440 sportovců. Výsledek? „U šesti sportovců byly odhaleny takové negativní změny zdravotního stavu, že v případě dalšího tréninku při maximální tělesné zátěži by mohlo dojít k těžkému poškození srdečně-cévního aparátu,“ uvedl garant centra Martin Rydlo. Je přesvědčen o tom, že provedení odborného tělovýchovně-lékařského vyšetření je v zájmu trenéra, sportovce i jeho rodičů.

„Poté, co jsem v televizi viděla, jak zkolabovali dva fotbalisté, vzala jsem dceru na vyšetření. Je mi jedno, kolik to bude stát, hlavně, aby byla zdravá a sport jí neškodil. Klára šermuje, jde jí to dobře, ale všimli jsme si, že se dost zadýchává a je vždycky - na rozdíl od ostatních - rudá jako pivoňka,“ tvrdí Zdena Remešová, která na zátěžový test přivedla svou šestnáctiletou dceru Kláru.

„Jsou například rekreační sportovci, kteří mají sklon přeceňovat své síly a zdravotní dispozice, sportující senioři, cvičící obézní občané a další. Těm všem můžeme přispět radou i pomocí. Například pro sportování seniorů platí specifická pravidla, k nimž patří potřeba delšího rozcvičení i delší regenerace sil, špatná tolerance anaerobního tréninku a další specifika. Málo se ví, že pro patnáct procent populace je sport nezdravý.

Naprosto nerozumné je začít cvičit těsně po infarktu. Obézní lidé by zase měli vědět, že když začnou běhat, zničí si všechny klouby a hubnoucí efekt nebude žádný,“ tvrdí Rydlo.

Zatímco například v Itálii vyšetření mladých sportovců hradí zdravotní pojišťovny, u nás na ně přispívají jen některé. Rodiče vyjde na pět až osm set korun.